* LN Proč jsou vaše výpady zejména vůči politikům v poslední době ostřejší?
Asi je to věkem. Každý člověk jak profesně, tak v soukromém životě je považován za chybujícího a je mu přiznáno právo se mýlit. Protože má zpravidla dost příležitostí omyly napravit. Jsou ovšem vývojová stadia, kdy si uvědomíte, že čas na nápravu mít už nebudete. Potom se snažíte být vůči sobě náročnější a přinutit se nedělat kroky, které byste museli odčiňovat. Už se nechcete spokojovat s polovičatostí. A právě to, že já už nebudu mít čas něco revidovat, může mít za následek změnu v mém slovníku. Nechci ze sebe dělat starce, ale sedmasedmdesát je poměrně vysoký věk.
* LN Nemáte ale v poslední době ze své práce spíš pocit marnosti?
Ne, člověk nemá mít nikdy dojem marnosti. Ve svých různých funkcích za posledních dvacet let jsem se stal součástí toho, čemu se říká politický život a politická kultura. Vědomě i nevědomě jsem se tak stal i součástí jakéhosi pokrytectví, které tento fundament obsahuje. Byl jsem si ale přitom vždycky vědom, že se pozná, že je to pokrytectví. Když však dnes vidím, jak se nejmladší generace chová bezelstně a ve snaze přiblížit se svým starším kolegům, z nichž si bere vzor, jejich pokrytectví nechce prohlédnout a věří jim, považuji za svou povinnost na toto pokrytectví malinko upozornit.
* LN Například?
Jestliže poslanci v předvečer poslední schůze prohlašují, že přijmou zákon, který napraví jejich dřívější chyby, přestože jim jeho návrh dosud ani nebyl předložen, a někdo tomu uvěří, tak se opravdu rozběsním. Protože vím stejně jako všichni, že to není možné.
* LN S čím se na vás lidé nejvíce obracejí?
Nejpočetnější je oblast důchodů, sociálních dávek a podpor. Jsou to věci nejcitlivější, bytostně se lidí dotýkají. Často jde o existenční záležitosti. Pak je to široká škála problémů souvisejících se stavební činností. Nesmím zapomenout na zdravotnictví a nemálo stížností se týká průtahů v soudních řízeních. Nezanedbatelné jsou podněty z životního prostředí.
* LN Berou politici vůbec vážně vaše připomínky?
Jsem odpovědný Poslanecké sněmovně a mám za povinnost každý rok podávat zprávu o své činnosti, kde do zvláštních kapitol shrnuji pět šest zásadních doporučení k odstranění následků toho negativního. Ještě před několika lety sněmovna nejen zprávu předkládanou na jaře vzala na vědomí, ale vyzvala vládu, aby do podzimu osvědčila, co všechno ve smyslu mých doporučení udělá. Považoval jsem to za svůj úspěch a za racionalizaci celé věci. Zprávy z let 2007 a 2008 byly ale už projednávány současně, nebylo víc času se jimi zabývat.
* LN Neplyne jistá přezíravost politiků k vašemu úřadu z toho, že nesídlíte v Praze?
Ne. Česká anomálie šoupnout justici jinam než do hlavního města byla jedním z nejvýraznějších kroků, jak její pracoviště udělat nezávislými. Když jsem v Brně působil osm let jako předseda Nejvyššího soudu, brzy jsem pochopil, že nemusím být na oslavě padesátin norského velvyslance a že se nemusím motat v tom bohémsko-úřednickém prostoru vzájemných pomluv. Že jsem produktivnější, když jsem v Brně, kde se vám navíc nemůže stát, že vás někdo obviní ze styků s nějakým podnikatelem. Ti tady s námi na pivo nechodí.
