První vědecké zkoumání staroegyptské mumie vzbudilo v Londýně senzaci. Pitva prováděná Augustem Granvillem, chirurgem a porodníkem italského původu, v roce 1821 nejenže odhalila některé zvláštnosti starověkých mumií, demonstrátor učenému publiku oznámil dokonce i příčinu smrti padesátileté ženy, jejíž balzamovanou tělesnou stránku zkoumal.
Až téměř dvě století po slavné pitvě se ukázalo, že se doktor Granville zčásti mýlil. Žena nezemřela na rakovinu vaječníků, přestože se velký nádor v těle opravdu nacházel. Smrt Egypťance ze sedmého století př. n. l. podle všeho přinesly bakterie tuberkulózy. Nový poznatek plyne ze studie uveřejněné v posledním čísle vědecké revue Proceedings of the Royal Society B.
Pro Evropany ani v době osvícenství mumie nepředstavovaly o moc víc než shluk nezajímavých obvazů, které se vyplatilo odmotávat snad jen proto, že by se pod nimi mohly skrývat drahocenné šperky. Dochovaly se dokonce zprávy o veřejných „mumiových dýcháncích“, na kterých bylo rozbalování tisíce let starého těla zlatým hřebem programu. Ač se to nezdá, i to byl jistý pokrok proti předcházejícím staletím (viz text Viagra, nebo účinné hnojivo?).
Výsledky vědecké expedice doprovázející Napoleonovo vojsko na výpravě do Egypta vzbudily ve veřejnosti silný zájem o vše, co nějak souviselo s říší faraonů. Vyluštění hieroglyfů, k němuž s pomocí Rossetské desky Jean-Francois Champollion dospěl ve dvacátých letech devatenáctého století, umožnilo v plné šíři pochopit slávu a bohatou historii starého Egypta. Vypukla mánie pro vše egyptské.
V této atmosféře Augustus Granville vyslechl vyprávění svého pacienta Archibalda Edmonstona o výpravě do Egypta. Edmonston poblíž Luxoru zakoupil kompletní mumii v neporušené rakvi a kořist si přivezl do Londýna. Granville požádal o zapůjčení mumie k vědeckému prozkoumání a souhlas obdržel.
Granville se práce ujal s největší zodpovědností. Postupným zbavováním těla obvazů a důkladným zkoumáním odhalené mumifikované tkáně strávil následujících šest týdnů. V knize, kterou o mumii napsal a v roce 1825 vydal, zaznamenal, že obvazy byly kolem těla a končetin omotány velmi pečlivě. I to přispělo k dobrému zachování ostatků.
Granville zjistil, že tělo patří ženě v době smrti padesátileté, možná o pár let starší. Nápis na rakvi hlásal, že se zesnulá jmenovala Irtyersenu (v překladu Paní domu). Jasně patrné záhyby kůže nad břichem svědčily o tom, že žena byla obézní. Irtyersenu byla bezesporu matkou, porodila několik dětí.
Starověcí mumifikátoři v případě Irtyersenu zvolili netypický postup. Tělo bylo balzamováno vcelku, i s vnitřními orgány. Ty se přitom obvykle vyjímaly a uchovávaly v oddělené nádobě. Pokud si rodina zesnulého nemohla tak náročnou proceduru dovolit, jednoduše se tělo propláchlo žíravinou, která vnitřnosti rozpustila.
Fakt, že všechny orgány zůstaly na svém místě, umožnil lepší poznání zdravotního stavu balzamované ženy. Při podrobnějším ohledání těla zaznamenal Granville jasný patologický úkaz. Našel velký nádor vaječníků. Tím pro něj byl byla otázka příčiny smrti vyřešena: Irtyersenu zemřela na rakovinu.
Ten nádor byl nezhoubný, Irtyersenu Vědecké ambice doktora Granvilla jsou znát i z přístupu k ostatkům po pitvě. Zatímco veřejná rozbalování mumií obvykle končila vyhozením těla - nyní už nepotřebného odpadu - na smetiště, ostatky Irtyersenu putovaly do depozitáře Britského muzea. Tam byly před dvaceti lety znovuobjeveny a podrobeny testům. Z nich vyplynulo, že nádor vaječníků byl nezhoubný cystadenom. Nově se ale objevily hned dva příznaky potenciálně smrtelných chorob, malárie a tuberkulózy.
Vědcům znesnadňovala práci další nezvyklá okolnost: celá mumie byla pokryta podivnou vosk připomínající hmotou. Přečtení genetické informace se proto dlouho nedařilo. „Vosk má hnědou barvu a je měkký. Jakákoli vyňatá část tkáně je jím kontaminována, což značně komplikuje molekulární analýzu,“ vysvětluje vedoucí nejnovějšího výzkumu Helen Donoghueová z University College London.
Podezření na malárii se podařilo vyloučit. Test, který ji indikoval, se během posledních let přestal používat, neboť dává často falešně pozitivní výsledky. Kvůli jaké nemoci tedy Irtyersenu odešla do záhrobí?
Cestu ze slepé uličky otevřelo vylepšení metody polymerázové řetězové reakce umožňující provádět namnožení úseků DNA za stabilní teploty. Když vědci tento postup zkombinovali s kapalinovou chromatografií, spolehlivě detekující stopy mastných kyselin vyskytujících se v buněčných stěnách Mycobacterium tuberculosis, mohli si udělat jasný obrázek. Původce tuberkulózy napadl mnoho orgánů, kromě plic například i žlučník, a byl nalezen i ve stehenní kosti. Tuberkulóza již byla v pokročilém stadiu a byla s největší pravděpodobností i příčinou Irtyersenuiny smrti.
***
Augustus Granville,
původním jménem Augusto Bozzi (1783-1872), prožil velmi pestrý život. Narodil se v Itálii, kde byl jako student svědkem průkopnických experimentů Alessandra Volty s elektřinou, za dalších studií v Paříži zase jako jeden z prvních mohl vyzkoušet stetoskop, vynalezený René Laennecem. Granville se proslavil především prvním vědeckým zkoumáním staroegyptské mumie. Moderní vědci mohou dosvědčit, jak pečlivě Granville pracoval. Ilustrace pochází z knihy, kterou o zkoumání mumie sepsal sám Granville.
