TEHERÁN/PRAHA Budování íránských jaderných kapacit média často popisují neosobním způsobem, ze kterého jako by zdánlivě vymizeli živí lidé. Přesto to není pravda. S choutkami Teheránu jsou spjaty životní osudy minimálně dvou „neviditelných“ lidí.
Prvním je íránský vědec Šahram Amírí, který za nejasných okolností zmizel před několika měsíci během poutní cesty v poušti v Saúdské Arábii. Pozoruhodné je to hlavně kvůli tomu, že Amírí, podle britského listu The Daily Telegraph expert na radioaktivní izotopy na teheránské univerzitě, se ztratil několik měsíců předtím, než vyšlo najevo, že Írán u města Kom vybudoval další provoz na obohacování uranu.
V poslední době proto z různých stran začaly proudit spekulace i často protichůdné informace, zda to byl právě Amírí, který mohl předat Západu informace o dosud neznámém jaderném provozu. Mluvit prý také mohl i o dalších částech íránského jaderného programu. Íránci celou věc nenechali ležet ladem. „K dispozici je důkaz, podle kterého jsou do věci zapleteny Spojené státy,“ řekl íránský ministr zahraničí Manúčehr Mottakí. Z odpovědnosti navíc Mottakí obvinil i Saúdskou Arábii.
Mottakí také údajně před časem u generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna vznesl stížnost týkající se Amírího zmizení. Kromě toho si stěžoval i na minimálně jeden další případ, kdy se jeden z Íránců „vypařil“, aby nakonec podle tisku našel útočiště ve Spojených státech. Jak vše doopravdy bylo, není nyní vůbec jasné. Američané se pouze omezili na strohé konstatování: „Tento případ nám není znám.“ „Nukleární misionář “ Druhým „nenápadným“ mužem je Pákistánec Abdul Kader Khan. Tento muž si zaslouží pozornost hlavně kvůli tomu, že to byl on, kdo rozšířil jadernou technologii do Íránu. Khan se k tomu sám přiznal v roce 2004. K pozici jaderné mocnosti Khan pomohl i Pákistánu. Kromě toho jako pomyslný „nukleární misionář“ spolupracoval i s Libyjci nebo se Severní Koreou. Jeho skupina si proto vydobyla reputaci jednoho z nejhorších šiřitelů jaderných technologií.
