Nedávno se zeptali třiadvaceti čerstvých absolventů Harvardovy univerzity, proč je v létě tepleji než v zimě? Jen dva odpověděli správně. Úsměvné? V posledních desetiletích se na nás valí lavina informací, jíž je obtížné čelit. Stará paní z malé vísky mi v souvislosti s vrtkavým počasím řekla, že podle televize jsou příčinou díry na Slunci. Spojily se dvě informace: o skvrnách na Slunci a ozonové díře. Tak mocný je vliv televize.
Otázka zní, co bychom vlastně měli vědět? V osmdesátých letech minulého století vystoupili američtí odborníci s pojmem „vědecká gramotnost“, čímž mínili jisté nezbytné minimum znalostí z různých oborů, které by měl mít průměrný občan. A tady je kámen úrazu -znalostí dramaticky přibývá.
Přitom je pravda, že jisté minimum je vskutku potřebné, nikoli snad proto, abychom pokaždé porozuměli televiznímu zpravodajství. My se ale občas musíme rozhodnout, což je případ voleb. Stává se, že v předvolební kampani zaznívají také sliby týkající se vědy, techniky, životního prostředí. Ponechme stranou, do jaké míry to jsou jen sliby. Ale dokážeme posoudit alespoň, jak závažné důsledky by mohly mít, kdyby se opravdu uskutečnily?
Máme také možnost vyjádřit se, obvykle tak činí různá občanská hnutí, k záležitostem nejednou lokálním. Opět se vrátím do oné vísky, jíž jakási firma nabídla vybudování větrné elektrárny s tím, že poskytne vsi nemalou částku. Rozhodnout mělo obecní zastupitelstvo. Jak je to s větrnými elektrárnami? Lze se zeptat expertů, ale nakonec hlasuje asi šest osob. Nevím, jak to dopadlo.
Jsme obklopeni spoustou vědeckých termínů, kterým mnohdy nerozumějí ani odborníci. I ti jsou zaměřeni na určitý úsek bádání. Ale rozdíl je v tom, zabývat se vědou, což odborníci činí, a něco o vědě pouze vědět. To je situace obyčejného občana. Výsledkem jsou neustálé testy znalostí žáků základních či středních škol, porovnávání s různými státy. Bohužel mívám dojem, že škola je pořád norimberským trychtýřem, ale upřímně přiznám, že nevím, jaké základní penzum učiva by bylo vhodné. Před lety jsem napsal, že by se autor školní učebnice měl naučit ostatní předměty daného ročníku alespoň tak, aby dostal v průměru trojky. Vědecká gramotnost může dnes být důležitá pro každého, ale kdo je takto gramotný? Kladu otázky neznaje odpověď. Ta se musí pořád hledat s tím, jak věda poskytuje stále nové informace. Je třeba podstatné znát rozdíl mezi materiálem supravodivým a polovodivým? Pro fyzika samozřejmost, pro sochaře asi ne.
Vědecká gramotnost znamená, čemu ještě dokáže rozumět průměrný občan. I to je problém - jak zprůměrovat občana? Jako ilustraci uvedu příklad ze starověku, kdy biblický prorok Izajáš spílal svým bližním, že jsou nenapravitelní, zlí. Řekl: „Měch supí, z ohně vytéká olovo, tavič nadarmo přetavuje, zlí se neodloučí.“ Pro historiky vědy je to jeden z dokladů toho, že v té době už byla známa kupelace, metoda čištění drahých kovů. Izajášovi posluchači podle všeho této metafoře rozuměli. Zřejmě průměrný občan znal tuto metodu, takže prorok, který žil kolem roku 600 př. n. l., mohl použít narážku na ni. Nevím, ale termín kupelace dnes asi moc lidí nezná. Nepotřebuje ho, což zároveň dokládá, jak se mění obsah vědecké gramotnosti. Bohužel mnozí možná neznají ani Izajáše, objekt to takzvané kulturní gramotnosti.
***
Jsme obklopeni spoustou vědeckých termínů, kterým často nerozumějí ani odborníci
O autorovi| Autor je profesorem chemie na Přírodovědecké fakultě UK VLADIMÍR KARPENKO chemik
