Ambicí časopisu je pomoci „pochopit skutečnost“. Klasik oboru Max Weber učil, že smyslem člověka a světa je lidský výtvor - kultura. Je tedy pochopitelné, že hlavní příspěvky odborníků se týkají Ruska, smrti a terorismu. Studii Miroslava Petruska o „ruské filozofii dějin“ uvozuje báseň F. I. Tutčeva: „Rusa nepostihneš rozumem/ běžná míra je necitlivá/ k zvláštnosti platné pro tu zem./ Jen věřit v Rus/ jen to ti zbývá.“ Kde je dnes místo Ruska? Ptá se Petrusek. Jednají o tom mj. Radiščev, Odojevskij, Dostojevskij, Tolstoj, Mark Aldanov i Vasilij Grossman. A závěr jako by patřil Berďajevovi z roku 1934: „Žijeme v epoše dějinné krize. Končí epocha, pro novou nemáme jméno.“ V stati Cesta k neomodernímu typu smrti Lenka Beranová a Tony Walter informují, že smrt v modernitě již není popíraná a tabuizovaná, naopak „slaví návrat“.
Název eseje Jaroslawa Kiliase Válka, armáda, stát a národ: byrokracie, disciplína a nacionalismus je výmluvný - je to přesně o tom. V Anatomii náboženského terorismu rozebírá Karel Černý „optiku kosmické války“, která ospravedlňuje „užití násilí“. Ano, pro každého, kdo si ještě nevšiml: po studené válce tu je válka kosmická čili „nelítostný souboj Boha a Satana“. Jáchym Topol Historická sociologie, 1/2009. www.historickasocilogie.cz
