Zjistil to Sievert Rohwer z University of Washington v Seattlu s kolegy. V časopise PLoS Biology publikoval výsledky studie 43 ptačích druhů. U větších ptáků se velikost letových per zvyšuje rychleji než tempo dorůstání těchto per. Extrémně velcí ptáci nedokážou peří nahrazovat tak rychle, aby se udrželi trvale ve vzduchu.
Pro matematicky zdatnější: podle Rohwera a spol. délka per daného druhu odpovídá jeho hmotnosti umocněné na jednu třetinu. Délka per se tak přibližně zdvojnásobí, když se hmotnost ptáka zdesetinásobí. Ale rychlost růstu per se zvyšuje jen s hmotností opeřence umocněnou na jednu šestinu.
Většina malých ptáků proto mění pera po jednom. Ale to se vyplatí jen opeřencům lehčím než tři kilogramy, pak jsou náklady na tuto strategii příliš velké. Velcí ptáci tak často riskují a mění všechna letová pera najednou. Tak nejspíše postupoval i největší známý létající pták, 70 kilogramů vážící Argentavis magnificens. Výměna per u něj patrně trvala tak dlouho, že se pták musel důkladně vykrmit, aby nezemřel hlady.
