Redaktor BBC jel to interview natočit do Irska, Blair si totiž vybral Dublin jako jediné místo, kde bude podepisovat svoji právě vydanou autobiografii; v Británii by to pro něho nemuselo být fyzicky bezpečné. Ale i v Irsku házeli demonstranti po tomto Bushově věrném spojenci z bitvy, která měla západní civilizaci ochránit před radikálním islámem, vajíčka a boty.
Příliš pozdě pro Blaira Je ale militantní islám skutečně větší hrozba než velká jaderná válka (riziko, které je dnes naštěstí neaktuální, jen nikdy úplně nezmizelo)? Větší než riziko infekčních nemocí, které mohou udeřit, až přestanou účinkovat antibiotika? Nebo snad dokonce větší než z řetězu utržené globální oteplování?
Blair samozřejmě musí trvat na tom, že je, protože sám patřil k těm, kdo po 11. září rozpoutali křižáckou výpravu proti radikálnímu islámu, respektive proti těm, kdo měli být podporou radikálního islámu vinni, ačkoliv mnozí z nich (třeba Saddám Husajn) nic takového nedělali.
To, že Saddám radikální islám ve skutečnosti potíral, Blair veřejně nikdy nepřiznal; tím přiznáním by se připravil o poslední špetku logiky ve svých vývodech, jimiž ospravedlňuje invazi do Iráku. Takže se raději omezuje na obecné řeči o boji proti „radikálnímu islámu“ a doufá, že neznalejší část veřejnosti si bude myslet, že sem spadá i válka v Iráku.
Pro Blaira už je příliš pozdě, aby svou legendu ještě mohl pozměnit, a samotný spor o Irák už se stejně vyčerpal. Ale to tvrzení, že „radikální islám“ je největší hrozbou dneška, přetrvává, dál jej šíří mnoho vlivných lidí na Západě. Někteří z kariérních důvodů, jiní z přesvědčení, těm i těm se ovšem dostává většího sluchu, než by si zasloužili. Vůbec by nedostali pas Záleží samozřejmě na tom, co pod „radikálním islámem“ rozumíme. Pro některé kruhy na Západě je islámský radikál z definice každý muslim, který má výhrady vůči politice Západu. I kdybychom ale pod tím termínem mysleli sunnitské muslimy, kteří vyznávají salafistickou interpretaci islámu a kteří jsou k jeho šíření ochotni sáhnout k terorismu a k násilí, ani takových moc nebude – pár set tisíc nanejvýš.
Navíc tito lidé nepůjdou vyhazovat do vzduchu New Jersey nebo města v Bavorsku, jsou vážnou hrozbou pro své muslimské souvěrce ve svých vlastních zemích (největší chuť mají na zabíjení šíitů). Drtivá většina z nich nemluví žádnou cizí řečí a vůbec by nedostala pas.
Je to velký a hodně nepříjemný problém pro země jako Irák a Pákistán, ale malý problém pro kohokoliv jiného. Počet obětí „radikálně islámských“ teroristů mimo muslimský svět pravděpodobně nepřesahuje 15 tisíc. Ospravedlnit se nedá ani jedna, přesto ale je zvláštní trvat na tom, že fenomén, který způsobí smrt řekněme 1500 nemuslimů ročně na planetě s téměř sedmi miliardami obyvatel, má být největší hrozba pro planetu.
Invazí proti bombě?
Bojovníci proti radikálnímu islamismu svá tvrzení často staví jako varování, tak jako nedávno v jednom interview Blair: „Největší hrozbu představuje kombinace tohoto radikálního hnutí a skutečnosti, že oni by, pokud by mohli, použili jaderné, chemické nebo biologické zbraně. To nesmíme připustit.“ A pak už na skutečném, tedy krajně omezeném rozsahu škod napáchaných teroristy nezáleží, protože představte si tu spoušť, kterou by napáchat mohli. Tak dobře, pojďme si to představit.
Za studené války měly Spojené státy a Sovětský svaz k dispozici deset tisíc nukleárních hlavic. Pokud by tehdy došlo k válce, zahynuly by stovky milionů lidí, a pokud by přišla jaderná zima, dokonce několik miliard. Navíc obě země disponovaly i ohromným potenciálem biologických a chemických zbraní.
Pokud by se „radikální islamisté“ dnes k jaderným zbraním vůbec dostali, byla by to jedna bomba, nikoliv desítky tisíc hlavic. Pokud by se jim podařilo přivést tu bombu k výbuchu, způsobili by lokální katastrofu, ale ne globální holokaust. Nejhorší útok, jaký byl kdy proveden otravným plynem, zabil v roce 1995 v tokijském metru pouze 13 lidí, a i když by válčení s biologickými zbraněmi mohlo lidstvu velmi ublížit, jsou k němu potřebné vědecké schopnosti, které je ovšem velmi těžké si osvojit.
Krom toho – jak mohou invaze do různých muslimských zemí zmenšit kterékoliv z těchto rizik? Cizí vojáci mezi muslimy vzbuzují hněv, a ten hněv zajišťuje radikálům stálý přísun rekrutů, takže ta rizika spíš rostou.
V první desítce, ne trojici Terorismus, ať už ho mají na svědomí radikální islamisté, nebo kdokoliv jiný, je skutečná hrozba, ale hrozba mírná. Nelze ji „porazit“, ale lze ji držet na uzdě dobrou prací policie a chytrou politikou. Možná že se ta hrozba kvalifikuje do horní desítky globálních rizik, ale určitě ne do první trojice.
***
Je to velký a hodně nepříjemný problém pro země jako Irák a Pákistán, ale malý problém pro kohokoliv jiného
O autorovi| GWYNNE DYER kanadský novinář působící v Londýně
