Proslulý slogan „menší než malé množství“ je patrně jedním z mála produktů české politiky, který žije i v jazyce lidí, kteří politiku vůbec nevnímají. Nad tím, kolik je větší než malé množství, můžete přemítat jak nad nějakou filozofickou aporií. Fischerova vláda, snad proto, že jí její političtí páni nedovolují řešit skutečně podstatné věci, se teď rozhodla učinit této vágnosti přítrž.
Dalo by se říct, že tak zmizí zdroj právní nejistoty. Jak dodržovat zákon, jemuž z podstaty věci nelze porozumět? Člověk je pak vydán na pospas nepředvídatelnosti zcela subjektivního uvažování soudce.
Jenže proslulou formulaci lze vidět i jinak. V oblasti drogové politiky, v níž konsenzus notoricky schází, je snad jakýmsi minimálním konsenzem to, že stát má postihovat šiřitele drog spíš než jednotlivé uživatele. A právě konkrétní soudce má nejlepší možnost posoudit, kdo je dealer a kdo ne - ze souhrnu okolností případu, z nichž každá jednotlivá nemusí nic dokazovat. Gumová průpovídka mu k tomu dává záštitu. Pokud je smysl trestní politiky v drogové oblasti takovýto (což je ovšem otázka), pak nový objektivní standard ze Strakovy akademie k lepším výsledkům nepovede.
Čtěte „Vláda přesně určila...“ na stranách 1 a 4
