Před dvěma roky jsem byl nucen strávit Silvestra v Bratislavě. Slovensko zavádělo euro, o krizi evropské měny nikdo (samozřejmě krom pana prezidenta Klause, který to přece vždycky říkal) nic netušil a tak to byla velká sláva. Slovensko nás nejen doběhlo, ale i předběhlo. A tak jsem, nehledě na už v létě pronajatou chalupu na horách, musel mezi svátky do Bratislavy. Byl to jeden z mých nejsmutnějších Silvestrů vůbec. Krásná, skoro pohádková chaloupka v zasněžených Jizerských horách, dvanáctiletý syn, prima kamarádi, kteří k nám přijeli slavit Silvestra. A já, čtyři sta kilometrů daleko, v dvouhvězdičkovém hotelu, s třemi slovenskými televizními programy, úplně sám, naštvaný na tu svoji blbou práci, na euro, na všechno. Doufal jsem, že to aspoň zachrání kamarádi a kamarádky, kterých mi z dob novinařování v Bratislavě pár zůstalo. Obeslal jsem všechny esemeskami a maily, abych zjistil, že v Bratislavě z nich nebude vůbec nikdo. V Bratislavě totiž na svátky nikdo nezůstává. Všichni jedou někam k rodičům, babičkám, někam do slovenského vnitrozemí, nebo daleko na východ. Bratislava je totiž stále přistěhovalecké město, které v roce 1945 měla 145 tisíc obyvatel a dnes víc než třikrát tolik. Polovina obyvatel se sem přistěhovala po roce 1970.
A tak se na Vánoce a také Velikonoce Bratislava vylidní. Vlaky, autobusy, ba i letadla směrem na Košice jsou vyprodány, dálnice z Bratislavy plná aut. Slovenské Vánoce navíc nekončí Silvestrem, ale táhnou se až do 6. 1., kdy slaví katolické Slovensko Tři krále jako státní svátek. Vánoce a konec roku jsou tak jediné dny, kdy se Bratislava stane „turistickým městem“. Proto, pokud chcete oslavit skutečně slovenského Silvestra a s Bratislavany, musíte na východ a na sever – do Tater, Žiliny nebo do Košic. Nebo zůstat v Praze, kde lidí z Bratislavy najdete na Silvestra určitě víc než v hlavním městě Slovenska.
O autorovi| LUBOŠ PALATA, Redaktor LN
