Socánek se oběsil pod Topolánkovým portrétem, reprodukoval před třemi lety komentátor Práva Alexandr Mitrofanov „hlášky“ z Lidového domu po prohraných volbách. Bude Socánek hledat provaz i tentokrát? Dost možná ano. Vůdce ČSSD Paroubek rád sází na masivní a drahé kampaně, což se mu při volbách do sněmovny osvědčilo. Jenže příští rok v listopadu to bude jiné. Stokrát všichni omílali, že krajské volby jsou bližší volbám komunálním a že tolik nerozhoduje centrum, ale spíš to, jak jsou kandidáti u voličů zapsaní. Před třemi lety vedení lidového domu doslova vyhodilo víc než čtyřicet milionů za kampaň a své hlavní téma - zákaz privatizace nemocnic povýšilo na neoficiální referendum. Dopadlo to pro ně katastrofálně.
V listopadu 2004 stál čerstvý předseda Gross proti Topolánkovi, na jehož křeslo si brousili zuby někteří spolustraníci. Ne, že by dnes byl v ODS nedostatek jedinců usilujících předsedovi o funkci, ale bude to jiné. Pro Topolánka neexistuje jiná možnost než vyhrát, zároveň je ale těžké zopakovat úspěch z před čtyř let, kdy strana proti roku 2000 posílila o sto mandátů. Útočila z opozice a nespokojenosti voličstva s vládou vedenou ČSSD plně využila.
Zda je výsledek dobrý či špatný, bude na Jánském vršku předmětem diskuse, avšak reforma bude Topolánkovi před straníky mocným alibi. Volební kongres, který Topolánka čeká vzápětí po krajských volbách, má pro něj jako předsedu několik výhod. Výměna předsedy, jenž je zároveň premiérem, destabilizuje vládu a zároveň by ohrozila tolik vzývané předsednictví Česka v EU v roce následujícím. O křeslo se Topolánek tolik bát nemusí.
Stále unavenější Jiří Paroubek si stojí o poznání hůř, bude ve dvojím ohni. Po prohraných prezidentských volbách (Václav Klaus pravděpodobně mandát obhájí) musí konečně ukázat, že kromě hlasité rétoriky přinese straně hmatatelný výsledek.
Ke spokojenosti v Lidovém domě už průzkumy stačit nebudou. Paroubek ví, že musí zburcovat voliče a tak bude mobilizovat proti „modré totalitě“. Dočkáme se mnoha peprných výroků samozřejmě i od Davida Ratha, který bude pravděpodobně lídrem středočeské kandidátky. Předseda povolá jistě i své Tvrdíky, Jandáky, Sobotky a Hašky, které zapojí do nepřeslechnutelné agitace. Přitom by si měl vzpomenout na to, co po podzimní porážce 2004 napsal Miloš Zeman: Jakákoli vedoucí osobnost musí mít kolem sebe tým složený rovněž z osobností, nikoli ze zkorumpovaných slouhů.
Možná větším nebezpečím jsou pro Jiřího Paroubka komunisté. Prezidentská volba je dokonale vyvede z politické izolace, budou pro voliče ještě přijatelnější. Navíc komunisté dokázali socialisty porazit už před třemi lety. KSČM vyhovuje i nízká účast voličů. Disciplinovaní straníci dovolují levnou kampaň a výraznější procentní zisk.
Pro Paroubkova předchůdce Grosse byly krajské volby 2004 začátkem konce. Po katastrofální porážce sice nikdo nežádal jeho odvolání, Gross však ztratil rozhodující respekt mezi spolustraníky, především nedodal to, co od něj všichni čekali -výsledky. Později mu nepomohla ani velice široká, a nejen vnitrostranická, shoda na tom, že jej nemá kdo nahradit.
Předseda Paroubek si je rizik vědom a nepochybuje o tom, že je zvládne, vždyť od absolutoria na VŠE v roce 1976 až do roku 1990 „působil ve vrcholových manažerských funkcích“. Takovému instantnímu nadčlověku se těžko odpouští, zvlášť v rovnostářské ČSSD.
FENOMÉN 2008 Jiří Paroubek by si měl vzpomenout na to, co po podzimní porážce 2004 napsal Miloš Zeman: Jakákoli vedoucí osobnost musí mít kolem sebe tým složený rovněž z osobností, nikoli ze zkorumpovaných slouhů.
