PRAHA S nadsázkou by se dalo napsat: Sto devadesát let po objevení tzv. Rukopisů má česká společnost další aféru s podvrženým literárním textem.
Laureátka Ceny Knižního klubu, údajná autorka prozaického debutu Bílej kůň, žlutej drak, Vietnamka Lan Pham Thi možná vůbec neexistuje. Původcem celé mystifikace, autorem románu a tvůrcem fiktivní spisovatelky je jihočeský autor Jan Cempírek.
V září se objevily v pražském metru plakáty inzerující prvotinu vietnamské autorky, která právě získala Cenu Knižního klubu. V té době začaly vycházet v tisku první recenze, které útlou knihu osmnáctileté dívky veskrze přivítaly. Recenzenti neoceňovali ani tak literární kvality, na nichž se shodli, že jsou nadějné, ale zatím jen začátečnické, ale především je zaujal domnělý fakt, že jde možná o první a zatím ojedinělý případ, kdy autor pochází z tzv. minority, přitom píše česky a reflektuje české prostředí. Román vietnamské dívky o jejích trablech, které v českém prostředí zažívá, se tak měl stát první vlaštovkou multikulturality v národnostně zatím spíše jednolité české kultuře.
Navíc to dívce slušelo. Na fotografiích. Nikdo ji totiž živou neviděl, neboť, jak zněla verze, Lan odjela minulý rok na studia do Malajsie a komunikovala moderně e-mailem z Kuala Lumpuru. Tímto způsobem vzniklo několik interview, například i v LN, kde se mladá spisovatelka rozpovídala o tom, že knížku měla v šuplíku, soutěž si vygooglovala, že píše básně vietnamsky, ale prózu česky, že problémem vietnamské komunity v České republice není rasismus, ale korupce, že ve Vietnamu byla poprvé, když jí bylo 15 let, a že v Malajsii studuje obor, který v Česku neotvírali. Znělo to zajímavě a hodnověrně. Napálit se nechal kdekdo.
Snad jediný, kdo vznesl pochybnosti, byl publicista Zdenko Pavelka, který se začal o spisovatelku zajímat blíže. Především zjistil, že na škole, kde měla studovat, si ji nikdo nepamatuje a nikdo ji nezná ani v Písku, kde měla bydlet. Podezření vzrostlo, když redaktor Respektu Jaroslav Formánek zjistil, že počítač, ze kterého údajně posílala odpovědi, se nenalézá v Malajsii, nýbrž kdesi v Čechách.
Nakonec se vše provalilo ve čtvrtek, kdy českobudějovický autor David Jan Žák poslal Pavelkovi „omylem“ e-mailovou korespondenci s Janem Cempírkem, z níž vyplývá, že právě Cempírek by mohl být strůjcem mystifikace. Ten to brzy přiznal. V telefonickém rozhovoru pro LN v pátek odpoledne řekl, že to byl jakýsi experiment a projekt, jehož úmyslem bylo jednak zjistit, zda se porota a literární kruhy nechají nachytat, a za druhé sebrat materiál pro reportáž, kterou údajně hodlal psát pro Respekt, ale zároveň ji nabídl i LN.
S Rukopisy má případ společné třeba dobré úmysly: podpořit něco, co si kulturní elita myslí, že by mělo existovat, a tak to udělat třeba i falešně. Na rozdíl od Václava Hanky a Josefa Lindy však Jan Cempírek především chtěl takové kruhy napálit a udělat si z nich legraci. Na rozdíl od obrozenců se také hned přiznal.
Více čtěte na straně 3
