LONDÝN/PRAHA Tři pohoří, 210 kilometrů, téměř čtyři tisíce nastoupaných metrů a to celé při teplotách pohybujících se okolo padesáti stupňů Celsia (samozřejmě ve stínu), které velmi často doprovázejí halucinace. Tak by se ve zkratce dala shrnout charakteristika Badwater Ultramarathonu, závodu v americkém Death Valley, jenž láká všechny běžce světa.
Jack Denness v údolím Smrti běžel již čtrnáctkrát, přičemž jedenáctkrát závod dokončil. Naposledy se mezi závodníky postavil před pěti lety a stal se tak jeho vůbec nejstarším účastníkem. Pořadatelé mu tehdy udělili startovní číslo oslavující jeho věk: 70. Zároveň ho „poslali“ do Síně slávy. Tenkrát byl Denness přesvědčen, že se vrátí, ale jen jako dobrovolník. Letos se ale rozhodl, že znovu poběží. Jak sám říká, je to pro něj velká výzva.
Kromě toho také tento rok plánuje, že peníze, které získá od svých podporovatelů, daruje na dobročinné účely – věnuje je organizaci pečující o děti s dětskou mozkovou obrnou. Za dobu, co „běhá“, už od dárců získal něco přes sto tisíc liber. A teď doufá, že k nim dalších pár tisíc přidá. Na webové stránky „on-line dárcovství“ Justgiving. com, kam přispívají lidé z celého světa, dal cílovou částku pět tisíc liber. A do včerejšího dne získal zatím zhruba třetinu.
Mnozí k rozhodnutí pětasedmdesátiletého muže vrátit se na start podotýkají, že se zbláznil. Dennes, který na podniku za ta léta běhání získal přezdívku „Death Valley Jack“, se ale jen usmívá a říká, že každý, kdo tam je, „musí být tak trochu blázen“, jinak by se na závod v nepředstavitelném horku dobrovolně nevydal.
„Viděl jsem samotného ďábla“ Aže nadšenců z celého světa je každý rok stále dost. I letos, na 33. ročníku, jich startuje něco přes osmdesát, mezi nimi poprvé i Čech Dan Orálek, píše server Běhy.cz. Neodradí je ani halucinace, které k běhu v extrémním počasí neodmyslitelně patří. „Jednou když jsem byl totálně vyčerpaný, uslyšel jsem za sebou mužský hlas. Otočil jsem se a byl tam sám ďábel,“ vyprávěl Denness v rozhovoru s listem The Independent. „Byl celý červený, měl rohy a v ruce trojzubec, koukal jsem na něj, on na mě... Trvalo to asi půl hodiny. Bylo to vážně skvělé,“ popisoval svůj zážitek. Halucinace podle něj dělají závod ještě mnohem „zajímavějším“.
Někteří závodníci se na obtížný maraton připravují dlouho dopředu. Aby si jejich tělo zvyklo na vysoké teploty, běhají například v sauně nebo jdou trénovat ven v několika vrstvách oblečení. Nic takového ale školník na půl úvazku nedělá. „Myslím, že je tohle všechno spíše oslabuje. Já netrénuji podle žádných příruček či plánů, ale jen tehdy, když se mi chce,“ říká. Sám také říká, že nechce útočit na traťový rekord (ten od roku 2007 drží Brazilec Valmir Nunes s časem 22 hodin 51 minut a 29 vteřin). Prý si do cíle „klidně dojde“.
Denness s běháním začal v pětačtyřiceti letech, když přestal kouřit. „Nejsem žádný elitní běžec. Jsem jen obyčejný kluk, který je trochu dobrý v běhání,“ tvrdí o sobě skromně. A co říká na otázky, že by se mohl vrátit i příští nebo nějaký další rok? „Zcela určitě už nepoběžím. V mém věku si už nemohu dovolit tolik pokoušet štěstí,“ dodává odhodlaně na závěr.
Obrázek
Badwater Ultramarathon
CÍL: Whitney Portal
národní park Inyo
Panamint Springs
Stovepipe Wells Furnace Creek národní park Death Valley (údolí Smrti)
START: Badwater
Pětasedmdesátiletý Jack Denness údajně letos absolvuje celý maraton naposled
Badwater Ultramarathon Start jednoho z nejextrémnějších běžeckých závodů planety dlouhého 210 kilometrů je v údolí Smrti u solného jezera Badwater, které leží 85 metrů pod hladinou moře, a je tak nejníže položeným místem Severní Ameriky. Cíl je na úpatí hory Mt. Whitney ve výšce 2533 metrů nad mořem. Běží se nonstop. Časový limit pro splnění je přitom 60 hodin.
