I on však míval občasné světlé chvilky, během nichž se byl schopen vyjádřit jako racionální lidská bytost. Jeden z takovýchto okamžiků nastal v roce 2005, kdy v odpovědi na otázku týkající se financování sociálních výdajů pravděpodobně zcela nevědomky odhalil pravou podstatu problému tzv. sociálního státu: „Jsme schopni garantovat dávky a přídavky komukoliv a v jakékoliv výši, nemůžeme však garantovat jejich kupní sílu.“ Jinými slovy, centrální banka vždy může vytvořit (čti natisknout) peníze, nikdy však nezaručí, že budou mít nějakou (resp. jakoukoliv) hodnotu.
Druhá taková světlá chvilka nastala o něco dříve, již v roce 1967. Tehdy Alan Greenspan napsal: „Při absenci zlatého standardu neexistuje cesta, jak ochránit úspory před jejich de facto konfiskací prostřednictvím inflace. Pokud by taková cesta existovala, vláda by ji musela zakázat a učinit nezákonnou, tak jako tomu bylo v případě zlatého standardu. Finanční politika sociálního státu vyžaduje, aby neexistoval způsob, jímž by se majitelé bohatství mohli chránit. A to je vlastně celé tajemství zastánců sociálního státu, brojících proti zlatu. Deficitní financování je totiž jednoduše a prostě schéma založené na konfiskaci bohatství. Zlato stojí v cestě tohoto procesu. Je totiž ochráncem a uchovatelem hodnoty.“ Svět se totiž ve skutečnosti netočí kolem nominální kupní síly měn, ale kolem jejich kupní síly reálné. Ve své podstatě je vám totiž úplně jedno, jestli máte na výplatní pásce deset tisíc korun, nebo milion. Pokud bude bochník chleba stát půl milionu, může se i ten milion zdát proklatě málo. Jak si v tomto ohledu stojí jedno z nejčastějších měřítek bohatství – akciový trh? Od roku 1928 se americký akciový index Dow Jones „prodával“ v průměru za 13 uncí zlata. Životního maxima dosáhl v roce 2000 na přibližně 42 uncích zlata, v současnosti se tento poměr pohybuje zhruba na hladině 9. V roce 1980 byl však dokonce na úrovni jedné unce. Jinak řečeno, index Dow Jones vyjádřený ve zlatě již prodělal cosi jako klinickou smrt.
Pokud by se měl vyrovnat minimům z let 1932 a 1980 (opět vyjádřeno ve zlatě), musel by se obchodovat na úrovni 1500 bodů oproti současným cca 12 000.
Je velmi nesnadné a současně znepokojující si takový scénář byť jen představit. Ve své podstatě by to znamenalo, že hodnota indexu by se snížila o nějakých 87 procent. To je samozřejmě nesmysl, protože index sám o sobě nic neprodukuje ani nevyrábí, je to jenom matematický algoritmus zohledňující vývoj cen akcií reálných firem.
Na druhou stranu jde o bolestivou připomínku toho, že růst hodnoty čehokoliv vyjádřeného v „papírových penězích“ o skutečné výši vašeho bohatství říká jen velmi málo…
***
SVĚT PENĚZ
PETRA ŽABŽI
Při absenci zlatého standardu neexistuje cesta, jak ochránit úspory před jejich de facto konfiskací prostřednictvím inflace. Pokud by taková cesta existovala, vláda by ji musela zakázat a učinit nezákonnou...
O autorovi| PETR ŽABŽA, makléř společnosti Patria Direct
