Stejně jako Zbyněk Petráček jsem kroutil hlavou nad volebními hesly sociální demokracie, která jako by naznačovala posun od sociáldemokratismu k nacionálnímu socialismu. „Pryč s narkomany a bezdomovci,“ hlásá billboard na Smíchově. Kam pryč? Do sběrného tábora pro „nepřizpůsobivé“ na okraji Prahy, který hodlají zřídit kandidáti ODS?
UODS, která si chybějící skutečnou pravicovost kompenzuje náhražkovými tématy, mě to ani nepřekvapilo. ODS k tomu dodává: „Sebereme dávky těm, co odmítají pracovat.“ ODS nechce snížit daně a zrušit sociální dávky. Chce jen sebrat dávky „těm, kteří odmítají pracovat“. Má snad mít rodičovský příspěvek jen matka, která chce pracovat? Podstatou těchto hesel je, že si tyto strany chtějí pěstovat socialismus jen pro lidi svého kmene a věří, že veškeré problémy odstraní tím, že od státních výhod odstřihnou „nepřizpůsobivé“. Jsem přesvědčen, že se mýlí.
Zrušit sociální dávky Politika vylučování „nežádoucích“ lidí z veřejného prostranství je přístup povrchní a laciný, který zavání fašismem, tedy totálním popřením svobody. Tento přístup odmítá vidět pravou příčinu problémů. Tou příčinou je sociální stát. Romové, narkomani a bezdomovci jsou jen snadným terčem a koneckonců jeho první obětí.
Je mi líto Romů, které stát decimuje politikou sociálních dávek. Řešením není dávat dávky jen „slušným“. Řešením je nechat peníze v kapsách lidí a zrušit sociální dávky. Ne určovat tomu dáme, tomu ne. Nechtějme povinné pojištění nezaměstnanosti „vylepšovat“ povinností přijmout jakoukoliv práci nebo státním organizováním veřejných prací. Zrušme povinné pojištění nezaměstnanosti.
Nechme soukromé dopravce, aby nabízeli své služby místo státu a měst. Jezdili by snad páchnoucí bezdomovci autobusem, kdyby autobusy byly soukromé a vystavené svobodné soutěži o zákazníka? Už jste snad někdy potkali páchnoucího bezdomovce v taxíku, v autobuse do Brna nebo v letadle? Povolme konkurenci v městské dopravě, zrušme dotace a snižme daně. Každý dopravce si pak rozmyslí, jestli bude tolerovat pasažéry, kteří odrazují další cestující.
Žili by snad lidé dlouhodobě nezaměstnaní v centrech měst, kdybychom neměli regulaci nájmů a státní příspěvky na bydlení? Řešením není vyhnat Romy a zachovat sociální stát pro „slušné“. Řešením je deregulovat nájemné. Respektujme soukromé vlastnictví a nechme každého, aby bydlel na takové adrese, která odpovídá jeho příjmům.
Scházeli by se snad narkomani na Smíchově, kdyby jim stát nedával zdarma drogy? Nefinancujme z našich daní pomoc narkomanům. Veřejný pořádek a problém externalit Netvrdím, že konkurence v dopravě a zdravotnictví a ukončení regulace nájmů vyřeší všechny problémy. Vyřeší ale velkou část. Když stát přestane dotovat narkomany, regulovat nájmy a nechá poskytování dopravních služeb trhu, problémů ubude.
Nikdy ale nebudeme žít ve světě, kde na veřejném chodníku budeme potkávat jen lidi, které potkávat chceme. Stát máme od toho, aby chránil právo na život a majetek.
Od městské policie očekáváme, že bude dbát na dodržování toho, čemu se obecně říká „veřejný pořádek“. Když si například narkoman aplikuje drogu na chodníku, je to narušení veřejného pořádku. Když večerní opilec ruší noční klid, je to narušení veřejného pořádku. Policista by takovou situaci měl řešit nejprve domluvou, a když to nepomůže, tak vynucením. Nespoléhejme se na to, že situaci vyřeší tisíc nových kamer.
Nesklouzněme ale k policejnímu státu, kde bude jakákoliv odchylka od normy stíhaná. To, že někdo trochu páchne, není ještě narušením veřejného pořádku. Každý jsme nějaký. Na veřejném prostoru musíme žít s externalitami. Některé externality jsou příjemné (vůně sladu z pivovaru), jiné nepříjemné (zápach zpoceného člověka), oba druhy externalit jsou ale neoddělitelnou součástí veřejného prostoru.
Svobodomyslní lidé vyznávají svobodu a toleranci. A rozum. A soukromé vlastnictví. Když se budeme držet těchto osvědčených zásad, bude problémů s veřejným pořádkem o poznání méně. A nebudou vznikat zárodky fašismu.
***
Když stát přestane dotovat narkomany, regulovat nájmy a nechá poskytování dopravních služeb trhu, problémů ubude
O autorovi| PETR MACH, ekonom a šéf Strany svobodných občanů
