Profesorka Luisa Corradová z ekonomické fakulty Cambridgeské univerzity zjistila, že nejspokojenější a taky nejzdravější lidé žijí v zemích, kde vládne průhledný společenský systém, důvěra v policii a v soudnictví. To není případ České republiky. Hodně se tady mluví o justiční mafii. Hlavní roli v příběhu hraje Jiří Čunek. Sekretářka Marcela Urbanová ho obvinila, že jako starosta Vsetína vzal půlmilionový úplatek od realitní firmy. Policie nic neprokázala a pro křivé obvinění začala stíhat Urbanovou. Před soudem stanul podnikatel Roman Vaškůj. Ten chtěl údajně úplatkem přimět Urbanovou, aby obvinění stáhla. Čunek odmítl u soudu vypovídat a dostal za to pokutu.
Čunkův případ původně dozoroval žalobce Radim Obst, potom jej na pokyn nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké vystřídal Arif Salichov. Ten stíhání Čunka dvakrát zastavil. Krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová si stěžovala, že po ní Vesecká, exministr Pavel Němec a soudce Pavel Kučera chtěli, aby Čunka podržela.
Pokračování na straně 10
Vesecká je na tom jako Tachecí
Dokončení ze strany 1
Na jedné ze schůzek měla údajně padnout věta „hrozí pád vlády, nezávislost justice musí jít stranou“. Bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová to označila za justiční mafii. Vesecká a spol. ji zažalovali. Soudce Vojtěch Cepl junior rozhodl, že označení sedí.
Soudkyně krajského soudu Naděžda Žáková jeho verdikt zrušila a případ přidělila jinému soudci. Ten ho nechce. Exministr Němec vyhrožuje žalobou na soudce Cepla. Benešová chystá ústavní stížnost. Tak nevypadá průhledný společenský systém.
Naléhavě potřebuje pomoc Případ jsem sledoval v televizi a snažil se zjistit, komu se dá věřit. Marně. Pak jsem úplně změnil způsob vnímání. Přestal jsem poslouchat slova, vypnul zvuk a zapojil intuici. Pozornost jsem začal věnovat vlastním pocitům a tomu, co se dá postřehnout letmým pohledem: výrazu obličeje, mimice, očím, gestikulaci, hře těla. Kognitivní psycholog Gerd Gigerenzer to nazval „rychlým a úsporným myšlením“. Část našeho mozku, jež takto skokově dospívá k rozhodnutím, se nazývá adaptivní nevědomí a patří k nejnovějším oborům psychologie.
Psycholožka Nalini Ambadyová s jeho pomocí zjišťovala, jak dlouho trvá studentům vysoké školy, než poznají, jestli je přednášející dobrý učitel. „Ambadyová studentům ukázala tři desetivteřinové nahrávky učitele s vypnutým zvukem a zjistila, že studentům nečinilo žádný problém ohodnotit jeho efektivnost. Pak ukázky zkrátila na pět vteřin a hodnocení byla stejná. A pozoruhodně se shodovala, i když studentům ukázala jen dvě vteřiny videozáznamu. Tyto bleskové soudy potom Ambadyová porovnala s hodnocením těchto profesorů, která studenti prováděli během celého semestru, a zjistila, že jsou také v podstatě stejná. Člověk, který vidí němý dvouvteřinový klip učitele, dojde k velmi podobnému závěru o tom, jak je ten učitel dobrý, jako student, který chodil na jeho hodiny celý semestr. To je síla adaptivního nevědomí,“ popisuje experiment Malcolm Gladwell v knize Mžik.
Díky adaptivnímu nevědomí se dá s vysokou pravděpodobností zjistit, jak na tom jsou hlavní aktéři soudcovské mafie. Když jsem naposledy sledoval němý obraz nejvyšší státní zástupkyně Vesecké, nevypadala vůbec dobře. Byla v obrovském napětí, nervózní, podrážděná, beznadějně zapletená do vlastních sítí. Měla nepřítomný pohled, toporně gestikulovala, křeč v obličeji neúspěšně zakrývala vrstvou líčidla.
Přesně tak vypadala ředitelka Radiožurnálu Barbora Tachecí krátce před zhroucením a převozem na psychiatrii v Bohnicích. Už dva týdny před tím jsem tušil, že je na tom zle. Chystal jsem se tehdy dokonce napsat generálnímu řediteli Českého rozhlasu Václavu Kasíkovi, aby ji vysvobodil. Dodnes si vyčítám, že jsem to neudělal. Dalo se zabránit nejhoršímu.
Teď je v podobné situaci Renata Vesecká. Naléhavě potřebuje pomoc. Důvěryhodnou tvář už definitivně ztratila. V sázce jsou zbytky jejího duševního zdraví. Za to žádná politika nestojí.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
***
Měla nepřítomný pohled, toporně gestikulovala, křeč v obličeji neúspěšně zakrývala vrstvou líčidla
Důvěryhodnou tvář už definitivně ztratila. V sázce jsou zbytky jejího duševního zdraví. Za to žádná politika nestojí.
O autorovi| Jan Hnízdil, lékař a publicista
