Stále ještě sedíme v padajícím letadle, i když pilot má slušivější uniformu. Změnili se někteří lidé, ale nezměnila se pravidla vykonávání a udržování nekontrolované moci. A kdyby se tito lidé vyměnili desetkrát, vyšetřovací komise zasedaly nepřetržitě a SANOPS byl dán dětem, dokud se nezmění pravidla hry, naše veselá revoluce nevyhrála.
Je jen jedna skutečná cesta do budoucnosti, a tou jsou svobodné volby. To není jeden z pěti, deseti či patnácti kladených požadavků, to je alfa a omega. Ti, kdo donedávna vládli všemu, ochotně sami zvednou ruce pro ústavní změny a odsoudí příliš horlivé policejní poručíky. Svobodné volby by však byly jejich odsouzením a bývalí mocní udělají vše pro to, aby k nim nedošlo.
Řekněte termín voleb, říkáte tím dobu, kdy se zastaví náš pád. A nezapomeňte, že každý další měsíc tohoto pádu znamená jeden rok navíc nutný k tomu, abychom se opět dostali nahoru.
Jen v procesu přípravy voleb se také mohou krystalizovat programy, jen volební kampaň odkryje potenciál dosud tak zoufale chybějících politiků, profese, která byla v této zemi vyhubena. Taková příprava může začít už dnes a bude přechodem k oné Masarykově drobné, černé politické práci. Ekologie, která se v této společnosti vytvořila, nevyprchá, ale změní se na soustavný tlak.
Svobodné volby budou tedy první křižovatkou možných budoucností, na které se budeme rozhodovat o dalším směru. Až dosud probíhá katastrofický scénář a jeho pokračování je stále reálně možné, protože tvůrci katastrofy jsou dosud u moci. I tehdy, vznikne-li v této zemi politická demokracie a tržní ekonomika, budeme muset projít další zkouškou. Pád bude zastaven, cesta vzhůru však není automatická. Budeme se muset rozhodnout, zda se chceme vrátit zpět do klubu vyspělých zemí, kde jsme kdysi byli. Pokud se rozhodneme kladně, bude to znamenat úspory a odříkání. Velkou část svých příjmů budeme muset propůjčit – například formou akcií – nikoli státu, ale organizacím, kde pracujeme. Staneme se tak jejich reálnými spoluvlastníky, ale budeme několik let žít na podstatně nižší úrovni, než jsme žili.
Získané prostředky bychom neměli investovat jen do řešení havarijních situací dneška. Prognostici se už dost navarovali před ekologickou nebo ekonomickou katastrofou. Nyní musíme varovat před blížící se katastrofou kvalifikační. V informační společnosti zítřka bude kvalifikace hlavním produkčním faktorem. My jsme za posledních dvacet let klesli v podílu výdajů na vzdělání na národním důchodu z 22. na 72. místo na světě. To je kulturní masakr, který je více než srovnatelný s masakrem na Národní třídě, třebaže po něm nezůstaly viditelné stopy krve. Nevložíme-li uvolněné prostředky do rozsáhlého kvalifikačního programu, budeme se jako generálové připravovat na tu válku, která už byla. Je až úděsné, jak málo se přitom v různých programových dokumentech věnuje pozornosti právě vzdělání. Prognostici by měli být v tomto smyslu užitečně nepohodlní i OF.
