Slidmi je to jako se starými stromy. Čím jsou starší, tím jsou vzácnější. Plny ran, jizev, svraštělé kůry, pahýlů. Plny paměti na jarní den, na květy i plody. Lidé, jako stromy, do poslední chvíle vzdorují času, zániku.
Paní Rozita tlačila svůj nákupní vozík přeplněný zbožím, které by nasytilo velkou rodinu. Na dotaz, pro koho vaří, odpověděla: „No přece pro přátele!“ Započítala nás k nim, svým přátelům – poněkud pozdním – a během svých báječných obědů začínala: „Mohu ti něco říct?“ A pak vyprávěla svůj život. Rodné Veselí, jižní Čechy, Zlukov. Zpívali jsme spolu: „Ta zlukovská náves pěkná, zelená, po ní se prochází holka má milá. Prochá, prochází, procházet bude, pokud ta zlukovská náves stát bude! Copak ty si myslíš, falešný chlapče, že moje srdéčko pro tebe pláče. Ono nepláče, ono se směje. Hrajte mně muziky pěkně vesele!“ Ta písnička nám radí nesmutnit, usmát se vděčně na dar dlouhého života a hrát vesele. Vesele do Veselí.
Rozita milovala operu. S krásnou hudbou procházela všechna divadelní zákoutí, tvorba divadelního kostýmu byla jejím světem. Mozartovy Královny noci se skvěly v jejích róbách, Papagenové zářili její fantazií. Oper a operet, které vypravila, byly stovky. Na všechny pamatovala a nosila v srdci zpěváky, zpěvačky, dirigenty, režiséry, celý ten podivuhodný svět, který milovala.
Vdala se do Německa a také tam neúnavně pracovala v divadle, celé své obětavé srdce ovšem věnovala rodině, dětem, které vedla cestou k pokoře, soucitu a bratrství, tedy svou životní cestou.
Když nás poprvé pozvala k sobě domů, „protože upeču báječnou kachnu a sama to jíst nemůžu!“, napadlo mě, nevím proč, tehdy trochu nepatřičně: „Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale toliko rci slovem a uzdravená bude duše má!“ Vešli jsme mnohokrát, i ona k nám, a uzdravovala. Laskavá, nekompromisní, naléhavá, krásně živá. Naše třešeň, pod kterou jsme sedávali, rozkvétá a bude rozkvétat s něžnou vzpomínkou na Rozitu. Addio!
Poslední rozloučení s Rozitou Brychtovou-Nussbeutel se uskuteční ve středu 13. dubna ve Velké obřadní síni strašnického krematoria v Praze.
O autorovi| JAN KAČER, Autor je hercem a režisérem
