Před rokem představil sochař Aleš Veselý (1935) svůj nejnovější monumentální projekt na festivalu Smetanova Litomyšl. V těchto dnech vystavuje v pražské Galerii Smečky naopak „jen“ fragmenty záznamů.
Kdo se byl loni v Litomyšli podívat na mnohatunová díla ze železa a kamene rozmístěná v městském exteriéru, ten najde s právě probíhající minimalistickou expozicí značné paralely. Kdo naopak zdařilou instalaci neviděl, udělá si o ní představu nejen díky vystaveným studiím, ale i třem videoprojekcím, z nichž je jedna věnována Litomyšli, pro kterou loni Veselý vytvořil desítku nových děl.
Jeřáb by dveřmi neprojel Galerie Smečky by nemohla z obřích soch Aleše Veselého vystavit ani jednu, protože by s ní jeřáb neprojel dveřmi. Přesto má návštěvník výstavy pocit, že je obklopen těžkými objekty, v nichž je ukryta křehká myšlenka. Všechna obří díla, která existují v „nadživotní“ velikosti, jsou zde přitom vzpomenuta většinou kresbami nebo modely. Tyto pracovní verze, které monumentálním realizacím předcházejí, jsou stejně osobité jako pozdější díla a budí stejný respekt, byť neváží tuny.
Váha děl je pro autora podle jeho slov velmi důležitá, protože je součástí umělcova vyjadřovacího aparátu. „Je to samozřejmě i fascinace přírodními ději a silami, které působí v přírodě. Odehrávají se mimo nás v obrovských dimenzích a my jsem v poměru k nim malými, ale užaslými pozorovateli,“ řekl při přípravě projektu pro Litomyšl Aleš Veselý. Některé děje, ať již přírodní, nebo duchovní, jsou natolik silné, že je lze stěží vyjádřit uměleckými díly, protože jejich váha již přesahuje dostupné možnosti. A to především finanční. K těm patří některé modely ze série nazvané Pouštní projekty.
Tvorba Aleše Veselého je uchvacující a ovlivňuje diváka, ať už ví, že jde o díla jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů, nebo třeba jméno Veselý nikdy neslyšel. Pod tíhou materiálů (kamenů, kvádrů, železa, oceli...) i rozměrů, které nepatří ve výtvarném umění ke standardním, se neztrácí síla ducha. Naopak. Z jeho děl je poznat myšlenka, cit, intuice, smysl pro velké přelomy v historii, které obří rozměry jen podtrhují.
Syrovost železa, dřeva, hřebíků v elegantní galerii Ve Smečkách je vystaveno mimo jiné Memento, zamýšlené pro bývalé ghetto v Terezíně. Nosná idea, citlivé téma i všechny další faktory měly vliv na vytvoření díla, které se vyvíjelo od roku 1968 do roku 2007. Na tom lze demonstrovat, že projekty Aleše Veselého nevznikají rychle, ale jsou dlouhodobým procesem jako sama historie, která skládala dějiny generací. Vystaveny jsou dále skulptury Pohyblivý Bábel, Velké zrcadlo, Blízké a daleké, Vstup do zákona... Na první pohled by se zdálo, že Galerie Smečky je pro sochařské rozpětí Aleše Veselého rozměrově malá a vzhledem k oblíbeným autorovým materiálům i příliš křehká. Instalace ale každého vyvede z omylu. Modely zde naopak vyniknou. Syrovost železa, dřeva, hřebíků, řetězů i oceli kontrastuje s uhlazeností moderní galerie, přičemž právě tento kontrast je mostem spojujícím dějiny lidstva s jejich budoucností.
Je mnoho důvodů, proč si na prohlídku výstavy (potrvá do 14. srpna) udělat dostatek času. Jedním z nich je další ze vzpomínaných videoprojekcí, která ukazuje umělcův ateliér ve Středoklukách u Prahy. Některé ze soch vystavených ve Smečkách má tak možnost vidět v interiéru ateliéru nebo jeho venkovní části. Stejné objekty sice odrážejí vliv prostředí jak výstavní síně, tak i dvora ve Středoklukách, avšak nápad a myšlenka vtisknutá do objektů má stejnou intenzitu.
Aleš Veselý je nepřekonatelný v umění posílit ideu díla všemi dostupnými prostředky a podaří se mu to, ať jde o objekt stvořený z tun železa nebo o model, který se dá postavit na kuchyňský stůl.
Osobitý sochař je také vynikající kreslíř a malíř. Avšak to, co vyvěrá z jeho silně dramatické tvorby, není jen dílem jeho mimořádného talentu. Je to zejména otisk úsilí, s jakým umělec neúnavně hledá řád a jednotu světa.
