„Povedlo se mi to asi na dvacátý pokus, byl to skvělý pocit,“ říká Knapková, dvojnásobná vicemistryně světa. „Jenže zatímco třeba loni jsem jásala, když jsem se k ní přiblížila na vteřinu, teď už mě to tolik nebere,“ dodává.
Co českou skifařku k takovému postoji vede? Cožpak vítězství nad soupeřkou, která se pyšní olympijskými zlaty z Atlanty a ze Sydney, stříbrem z Atén a bronzem z Pekingu, není důvodem k oslavám?
U vody je to nejlepší „Jenže dobře vím, že tahle sezona je trochu zvláštní. Spousta veslařek po Pekingu odpočívala déle než obvykle, já si taky dala čtyřměsíční oddech a v přípravě jsem se pak kvůli tomu dost natrápila. Takže nevím, jestli Karstenová, která v době mezi Aténami a Pekingem neprohrála jediný závod, ve svých sedmatřiceti neřeší podobné potíže. Proto z amsterodamského výsledku žádné závěry nedělám,“ přemítá veslařka.
Před devíti dny ovládla závod Světového poháru v Mnichově, nyní se radovala v Amsterodamu. Triumfy o osm, resp. deset vteřin. Nad tím se pozastavuje kouč Knapkové Tomáš Kacovský.
„Je to zvláštní. Vyšla nám perfektně příprava, nebo se soupeřky rozjíždějí jen pozvolna? Takže to bereme tak, že jsme na dobré cestě, a to je všechno,“ míní trenér.
„Teď je to vlastně pořád příprava, hlavní bude až mistrovství světa v závěru léta v Poznani,“ přikyvuje skifařka.
Z Amsterodamu si přivezla tři tisíce eur, odměnu pro vítězku.
„To potěší, je to vlastně jediná regata, kde můžu něco vyhrát. Třeba v atletice je to jiné...“ Lituje snad, že zvolila méně lukrativní sport? Kdepak. „Veslování mě baví víc, u vody je to nejlepší,“ má jasno.
