„Fotobanka má tu jednoduchou výhodu, že fotku dostanete hned a za jasně definovanou částku. Odpadá problém s hledáním vhodného fotografa, s castingem vhodných modelů, s pronájmem studia a podobně. Nevýhodou fotobanky je to, že nedostanete takovou fotku, jakou máte právě v hlavě, ale musíte volit z předem daného výběru. Tyhle dvě věci tedy musíte zvážit,“ vysvětluje Martin Holub, kreativní ředitel reklamní agentury Fabrika.
Rozhodnutí ČSSD vsadit na tváře dodané fotobankou hodnotí reklamní odborník jako celkem logické: „Ty portréty mají v rámci celé kampaně očividně symbolizovat základní typy lidí, které se politická strana snaží oslovit. A upřímně řečeno, jestli snímky vznikly u nás, nebo se sem dostaly prostřednictvím zahraniční fotobanky, je pro kampaň jako takovou irelevantní.“ Jsou to prodavači nehmotných příslibů Další věcí je, že u nafocení vlastních snímků musí být smluvně ošetřeno jejich veškeré možné použití. V případě, že se dopředu neodhadnou správně všechny možnosti, musí se poté na některá užití snímků dokupovat od všech aktérů práva, což se může prodražit. Politická reklama zůstává v každém případě svébytnou reklamní kategorií, a to z jednoho prostého důvodu: nelze jasně definovat produkt, na který se reklama dělá, prodávají se spíš nehmotné přísliby, obličeje a hesla. „Je možné, že ČSSD usoudila, že bude lepší ukázat, komu je její kampaň určena, než prezentovat stále stejné tváře politiků – může to být postup, jak asociovat lidem, že strana bude řešit jejich problémy, protože uvidí na billboardu typy lidí, v nichž se mohou poznat. V takovém případě je ovšem použití snímků z Dánska opravdu trochu zvláštní,“ zauvažoval pro LN výkonný ředitel Asociace komunikačních agentur ČR Jiří Janoušek.
