Lidé věří skupinovým rozhodnutím. Pokud doporučí stavbu dálnice skupina dopravních expertů, má to vždy větší váhu než hlas jednotlivce. Skupinově rozhoduje také centrální banka o úrokových sazbách nebo například manažeři investičních fondů o našich úsporách. Skupinové rozhodování má ale k dokonalosti hodně daleko.
Vánoční názorový obrat Polská bankovní rada se v prosinci minulého roku rozhodla ponechat úrokové sazby beze změny kvůli slabému růstu a strachu z posilujícího zlotého. Čtrnáct dní poté na začátku ledna polský guvernér přeladil a bez jakýchkoliv nových zpráv z domácí ekonomiky začal prosazovat růst úrokových sazeb.
Asi se mu během svátků myšlenky trochu uležely v hlavě, na tom ostatně není nic divného. Zarážející je, že stejně rychle jako on změnili postoj i argumentaci další čtyři centrální bankéři, kteří ještě před Vánoci patřili k hlasitým zastáncům stabilních sazeb. Že by náhoda?
Rozhodně ne. Příklad polských centrálních bankéřů názorně ukazuje, že ve skupině jde o daleko více než o kritický střet věcných argumentů a hledání nejlepšího řešení. Ústředním hybatelem skupinového rozhodování je hledání shody.
To je velice vyčerpávající činnost, která vlastní kritické myšlení spíše tlumí, než že by ho podporovala. Ukazuje se, že jedinci ve skupině mají na jedné straně přirozenou tendenci přejímat argumentaci ostatních a zdůrazňovat více postoje, ve kterých se shodují.
Proto mohou skupiny paradoxně daleko hůře než jednotlivci odhalovat skryté zádrhely a problémy. Pokud naopak dojde ve skupině k názorovému střetu, je problém vyvarovat se nežádoucí polarizace. Střety totiž zpravidla přerůstají v přetahovanou, ve které se každá strana snaží získat co nejvíce hlasů na svoji stranu.
Názorové pozice se potom z původních umírněných vyhraňují do extrémů. Z původních obav z mírných inflačních tlaků se stávají obavy z inflační vlny a z obav ze zpomalení ekonomiky strach z hluboké deprese. Skupina se dělí na dva tábory, které velkou část energie obětují obhajobě vlastních pozic v tvrdé zákopové válce.
Právě v takové se nacházela polská centrální banka na konci minulého roku. Guvernér Belka byl lídrem těsné většiny, která prosazovala stabilní sazby. Změna jeho názoru pak s sebou jednoduše strhla celou družinu věrných, kteří v jeho stopách rychle otočili kormidlo o sto osmdesát stupňů. Zdravý návrat k jedincům Ukazuje se tak, že víc hlav nemusí vždycky vědět víc. Skupiny sice občas dokážou efektivně smést ze stolu největší hlouposti. I velice inteligentní lidé v nich ale mohou mrhat časem a energií nad hledáním shody v nekonečných zákopových válkách. Někdy by proto nebylo od věci sebrat zodpovědnost zacykleným debatním kroužkům a vrátit ji jedincům.
Ústředním hybatelem skupinového rozhodování je hledání shody. To je velice vyčerpávající činnost, která vlastní kritické myšlení spíše tlumí.
O autorovi| JAN BUREŠ, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
