Vkrátké době tu máme další dva případy, kdy české orgány ve sporech o péči o děti nechránily zájmy svých občanů s agresivitou srovnatelnou s jinými zeměmi. Že Rusko svou svévoli pokud možno nehodlá podřizovat žádným pravidlům, toho si musel všimnout snad každý kromě laureátů Puškinovy ceny. O to prozíravěji a důsledněji je třeba postupovat, když je jim český občan vydán všanc.
Podivně se ovšem mohou chovat i úřady země bližší geograficky i civilizačně. Lze tak nějak pochopit anebo aspoň počítat s tím, že Rakušané na nás pohlížejí svrchu. Nerespektovat kvůli tomu závazky vyplývající z mezinárodních dohod je ale podivné – vždyť ten pocit nadřazenosti je, pokud se nemýlíme, založen na dojmu, že tam se dodržují pravidla, zatímco v Čechách panuje „schweinerai“.
Podobné případy vždy vzbuzují údiv, že si tolik lidí přeje, aby za ně stát dělal stále víc a víc, a on přitom kulhá i při plnění i těch nejzákladnějších funkcí, které mu bezpochyby náleží i v tom nejstriktnějším libertariánském modelu.
Čtěte Téma na straně 2
