Viděla jsem Kaplického budovu společnosti Selfridges v Birminghamu. Ne na fotografii jako dosud, ale konečně na vlastní oči. Je to nádherná stavba, odvážná a originální, a postavil ji tvůrce světového formátu. Abyste její krásu, která si nezadá s krásou gotické katedrály, mohli vychutnat, nestačí vidět ji na fotce, je nutné jet na místo. Pak teprve oceníte i genialitu urbanistického řešení: Kaplického budova vklouzla do problematicky zastavěného středu města a rázem mu dodala lidský rozměr, vrcholnou eleganci a dynamiku. A vymyslet to určitě nebylo jen tak, vždyť Birmingham býval svého času označován za betonovou džungli - za druhé světové války absolvoval řadu náletů a zbyly z něj trosky. V 50. a 60. letech se tu pak ve snaze zaplnit proluky budovaly betonové administrativní bloky. Teprve v závěru tisíciletí se zdejší radní rozhodli pro změnu. Nebáli se povolat kvalitní architekty a dát jim prostor.
Zatímco jsme budovu obíhali ze všech stran a žasli nad její proměnlivostí a ladností i tím, jak se na jejím plášti rafinovaně zrcadlí okolí, zažívala jsem dva protichůdné pocity - pýchu a vztek. Byla jsem pyšná na našeho rodáka Jana Kaplického, který se takto proslavil, a zuřila, že doma jsme mu nic takového postavit nedovolili. Ani dnes není úplně jasné proč. Jaké idiotské partikulární politické zájmy a animozity v té komedii o knihovně na Letné sehrály svou roli. Jedno ale je jasné: všichni ti domácí nýmandi, kteří se o Kaplického otírali a naznačovali, že snad měl protekci, mu nesahají ani po kotníky, protože architekt, který postavil budovu v Birminghamu, patřil a patří bez diskuse mezi ty nejlepší. Birmingham bylo jeho vrcholné dílo, a i když jej nejspíš projekt pražské knihovny nepřekonal, nesla pečeť jeho jedinečného stylu.
Kaplického kritici sice vydali svědectví hlavně sami o sobě, ale bohužel dosáhli svého. Praha, která má staveb od prvotřídních světových architektů zatraceně málo, přišla o možnost tuto situaci aspoň trochu změnit. A to vinou bezvýznamné politické garnitury, která byla momentálně u vesla a po níž zbude nanejvýš pověst zlodějské partičky. Ale i ta se vytratí, stejně jako jméno toho, který se chtěl zavděčit, a tak se postaral, aby se Kaplického projekt zazdil. Ale jeho budovy zůstanou, i když jistě ne navěky. Ale u toho už my nebudeme, zatímco u té ostudy s konkurzem a zničeným projektem knihovny na Letné jsme byli všichni.
O autorovi| Jana Machalická redaktorka LN
