VÍDEŇ (od zvláštního zpravodaje LN) Noviny vám prodá snědý chlapec z Bangladéše, taxíkem vás odveze Nigerijec a „bosňáka“, jak se říká ve Vídni ostrým párkům, vám prodá u stánku Turek nebo Kurd. Budoucnost, která čeká i Prahu?
Z téměř dvou milionů obyvatel Vídně je podle statistik téměř dvacet procent cizinců a čtyřicet procent se v zahraničí narodilo. „Říci, jak velký je ve Vídni podíl Rakušanů, tedy lidí, kteří mají po více než jednu generaci rakouské občanství, je těžké. Statistiky na to nemáme, ale určitě jich bude menšina,“ říká profesor Borko Ivankovič, který vede na vídeňské radnici projekty zabývající se integrací cizinců. Na magistrátu byl pro tyto otázky zřízen celý zvláštní odbor.
„Ale ani to není potřeba. Během dvou, tří generací se noví Vídeňáci integrují do té míry, že je od ostatních obyvatel nerozeznáte,“ dodává Ivankovič. Podle něj je to i odpověď na otázku, kam zmizelo dvě stě tisíc Čechů, kteří ve Vídni žili před sto lety v dobách monarchie. Byty bez záchodů Než však k „plné integraci“, jak se tomu ve Vídni říká, dojde, znamená tak velký počet cizinců pro magistrát ohromnou starost. Začíná to už školstvím, které se musí nějak vypořádat s tím, že téměř polovina žáků nemá němčinu jako svůj mateřský jazyk. V některých obvodech Vídně je to dokonce ještě mnohem více. Učit němčinu je třeba nejen děti, ale i jejich rodiče. Mnoho imigrantů především z rozvojového světa a zaostalých oblastí Východního Turecka neumí dokonce ani číst a psát ve svém jazyce, natož v němčině. Vedle toho mají imigranti jiný životní styl, takže v některých ulicích Vídně, kde převažují přistěhovalci z Balkánu, především kolem Ottakringerstrasse, rozhodně v létě před půlnocí neusnete. Zvlášť když Chorvaté nebo Turci něco slaví. Cizinci s sebou navíc přinášejí i řadu sociálních problémů. Většina z nich patří mezi nejchudší část obyvatelstva s nízkou kvalifikací a bydlí v domech, nad kterými normální Rakušané ohrnují nos.
V mnoha takových domech jsou často společné záchody a koupelny na chodbách, přiznává magistrát s tím, že existují plány na jejich postupnou sanaci či modernizaci.
Byty přistěhovalců jsou také malé a přeplněné, z čehož vyplývá jak to, že děti pak běhají po ulicích, tak i horší udržování pořádku.
Základní filozofií vídeňského magistrátu je nedopustit vytváření cizineckých ghett podobných Paříži nebo tomu, co vzniká v posledních letech v mnoha českých městech.
Je za tím ale obrovské množství práce a v neposlední řadě i peněz. „Máme třeba program ‚poznej svého souseda‘, při němž se setkávají rodiny a lidé z jednoho domu nebo ulice. Zjistili jsme totiž, že dnes lidé ani nevědí, s kým v domě bydlí, a když se pak poznají, přijdou na to, že ti Chorvati od vedle jsou vlastně milí lidé,“ vysvětluje Ivanovič.
Pro mnoho mladých Vídeňáků i díky tomu začíná být „multi-kulti“ atmosféra cizineckých čtvrtí Vídně „in“ a cíleně mnohobarevné nerakouské prostředí plné života a zábavy vyhledávají a stěhují se tam z „klidných a nudných rakouských čtvrtí“.
Díky množství cizinců je ale Vídeň přitažlivá jako celek. „Přišla jsem z Klagenfurtu, kde po osmé hodině večer šlo celé město spát a nedalo se tam nic dělat. Tady ve Vídni je to něco úplně jiného. Jsem nadšená,“ říká mladá úřednice Claudia Trojerová-Dorniedenová. Tisíce cizineckých firem Málo obyvatel Vídně si ale podle profesora Ivanoviče uvědomuje, že imigranti jsou i velkým ekonomických přínosem. Cizinci vlastní zhruba třicet procent všech podniků ve městě.
Pod tlakem krajní pravice však bylo přistěhovalectví ze zemí EU do Rakouska, a tím i do Vídně zastaveno. „Je to chyba. Rakousko ani Vídeň se bez přistěhovalectví neobejdou,“ dodává Ivanovič.
***
Vídeň v číslech
* Počet obyvatel: 1,7 milionu * Počet cizinců: 320 OOO * Studenti s jinou mateřštinou než němčinou: 46 % * Největší komunity: Srbové, Turci, Bosňané a Chorvati
