Slogan, jímž si Rakouská strana svobodných dovolila opatřit svůj otevřeně rasistický plakát k vídeňským komunálním volbám 10. října, zní: Více odvahy pro naši vídeňskou krev (Mehr Mut für unser Wiener Blut). Pro nenapravitelné vykladače kulturních fenoménů, kteří se zabývají mimo jiné o vampirismus, jako jsem já, je to v mnoha ohledech inspirativní.
Rasismus s gramatickou chybou Za prvé tu jsou jazykové nedostatky: Podle Dudenova Všeobecného slovníku se správně říká Mut zu (odvaha k). Odvaha – Mut – s ne zcela správnou předložkou pro – für je v němčině v podstatě neznámým spojením, jež volá po interpretaci (či opravě?). Má to snad znamenat, že „vídeňská krev“ potřebuje odvahu, takže v současné době je vlastně jaksi bez šťávy a síly?
To tím asi myšleno nebylo – spíš se tu zcela otevřeně naráží na jednu z odrůd biologismu, takzvaný pokrevní rasismus. Jedna z jeho ústředních šílených idejí, čistota krve, patří k nejnebezpečnějším iluzím nacionálního socialismu, za nějž položilo život mnoho milionů nevinných lidí v celé střední Evropě.
Pramálo přesvědčivě tu působily srpnové výmluvy předsedy svobodných H. C. Stracheho, podle nějž volební plakát jeho strany odkazuje na Straussův valčík Vídeňská krev (Wiener Blut) z (krizového!) roku 1873 (k valčíku existuje také pěkná punková verze, a dokonce i píseň od samotného Falca; rodina Straussova měla mimochodem částečně židovské kořeny).
V roce 1899, kdy už byl Johann Strauss na smrtelné posteli, z jeho díla zplichtil divadelní pragmatik Adolf Müller ml. komickou operetu, která měla spasit vídeňský Carltheater před hrozícím konkurzem. Vídeňská krev je tedy hustá tekutina s nejasnou etnickou orientací umíchaná z nejrůznějších ingrediencí. Ten, komu koluje v žilách, se oddává víru valčíku – a objevuje se tu dokonce i Stracheho „odvaha“:
Wiener Blut, /Wiener Blut! /Eig'ner Saft, /Voller Kraft, /Voller Glut. /Wiener Blut, /selt'nes Gut, /Du erhebst, /Du belebst /Unser'n Mut! – což by se dalo volně přeložit jako „Vídeňská krev, / vídeňská krev!/ vlastní míza, / plná síly, / plná žáru, / vídeňská krev, / vzácné bohatství, / pozvedáš, / křísíš, / naši odvahu!“
Že by chtěl domnělý návštěvník operet Strache říct právě tohle? Moc tomu nevěřím. U pravicově populistických Svobodných byla v pozadí spíš snaha upozornit na to, že Vídeň by bylo záhodno uchránit cizích vlivů, jak prozrazuje dětinská rýmovánka v podtitulku plakátu: Zuviel Fremdes tut niemandem gut – Příliš mnoho cizího nikomu neprospěje.
Z čeho má pan Strache strach?
Vídeňská krev ovšem není zrovna nejlepším příkladem „rasové čistoty“ (čili společnosti bez migrantů) – ať už ji definujeme jako německou, rakouskou či jinak. Nejméně čtvrtina Vídeňanů má ve svém rodokmenu české předky, kořeny zbylých obyvatel se dají označit za německé, maďarské, židovské, jihoslovanské, italské atd. A mnohé rodiny jsou na svůj původ patřičně hrdé. Ale ne, uklidňoval nás Strache v srpnu: v žádném případě nechtěl kritizovat etnickou pestrost habsburské metropole počátku 20. století.
Ještě aby. Jméno Strache totiž pravděpodobně odkazuje na stejnou národnostní směsici c. a k. monarchie jako mnohá další středoevropská jména a každopádně není německého původu. Právě naopak. Skoro jako by to vymyslel nesmrtelný vídeňský politický satirik Johann Nepomuk Nestroy: význam slova „strach“ (bez -e) je ve většině slovanských jazyků jasný... Vídeň se tak díky kandidátovi Svobodných stala zase jednou karikaturou sebe sama.
A tak se poplašná funkce plakátu s vídeňskou krví odhaluje – a dekonstruuje – sama. Jako by nebylo jedno, jestli nám hladinu cholesterolu v krvi zvedne tradiční klobáska, nebo Döner kebab.
Kolik hloupých obyvatel Vídně plných zášti a strachu bude přesto volit čistokrevnou vídeňskou havěť, se samozřejmě teprve uvidí. Zdá se totiž, že lidský rozum a humanita jsou na pravicový populismus v celé (střední?) Evropě bohužel krátké.
Na Slovensku se na jaře objevily plakáty, na nichž stálo: „Pozsóny nie: Bratislava!“ Podle nich nesmí mít Bratislava maďarské jméno, přestože nemalá část jejích obyvatel a návštěvníků náleží k maďarské menšině. A tak mají dnes tamní automaty na tramvajové jízdenky kromě slovenských také anglické a německé nápisy, ale nikoli maďarské. Ale to je zase jiná pohádka. Nebo ne?
Ve své verzi Vídeňské krve Falco zpívá: „... s vraždou a zabíjením nemáme nic společného“. Slabá útěcha. Protože bychom neměli zapomínat, že píseň s názvem Vídeňská krev má i neblaze proslulá německá hudební skupina Rammstein. Její refrén zní „Vítejte v temnotách“.
O autorovi| CLEMENS RUTHNER, vysokoškolský učitel Autor (* 1964) je vídeňský kulturolog. Vyučuje německá a evropská studia na Trinity College v Dublinu. Zabývá se fenoménem „vlastního“ a „cizího“ (www.niemandsland.us).
