V tomto článku nebude řeč o velké kriminalitě, jaká bývá v televizi – vraždy, gangsteři, únosy. Spíš o zlu, jaké se do celostátních médií obvykle nedostane, protože kdo by psal o vypáčených sklepích a ztracených autorádiích. Toto je zpráva z okresu, kde tyto činy umějí nejlépe vyšetřit. Nejnižší kriminalita v zemi je ve Zlínském kraji, což je normální. Hornaté, zbožné Valašsko s menšími sídly, kde se místní dobře znají – diví se pak někdo, že je tam v přepočtu na osobu nejméně násilností, vloupání a krádeží?
Ve Zlínském kraji je téměř poloviční pravděpodobnost, že se vám něco zlého stane, než ve zbytku republiky. S malým odstupem následují Vysočina a Pardubický kraj (údaje jsou ze statistiky zveřejněné koncem června, ale pro tyto regiony to platí dlouhodobě). Také nic divného: tradiční kraje, dlouhodobě usídlené rody, ne náhodou tady jsou bašty lidovců.
Jenže ve statistice existuje i kolonka „objasněnost“ – a její výsledek je proti intuici. Suverénně v ní vede... Karlovarský kraj.
Zatímco v republice se od ledna do května objasnila třetina zločinů, tady skoro dvě třetiny (druhé nejúspěšnější Zlínsko zatím objasnilo necelou polovinu). Přitom je tu kriminalita jen mírně pod průměrem – lázeňští hosté ve Varech a němečtí turisté na Chebsku lákají různé typy zločinců,
V samotném kraji pak dlouhodobě vede okres Sokolov, což už je záhada nad záhady. Město postižené odsunem Němců a povrchovou těžbou – Sokolovsko by na tom klidně mohlo být tak špatně jako Mostecko. Ale v potírání zločinu je nejúspěšnější v zemi (střídá se s tradičním Domažlickem). Jen se o tom nepíše; na pozitivní zprávy ze Sokolova nejsou média zvyklá. Nevěřil byste, jak jsou ochotni makat „Jste první za deset let, kdo se mě přišel na tu vysokou objasněnost zeptat,“ říká karlovarský krajský policejní ředitel Oldřich Tomášek. V kanceláři má na stěně nože značky Applegate, fotografie koní, diplomy, obligátní Werichův citát a policejní čepici s rolničkami – památku na jeden dávný vydařený narozeninový večírek na vnitru.
Karlovarský ředitel si potrpí na řemeslné postupy: „Někde vám policisté řeknou, že vykradené auto nemá cenu ohledat, pachatel měl beztak rukavice. Ale často kradou lidi, co potřebují peníze na drogy – ti se nepřevlíkají, natož aby měli rukavice. Tu partu, co vykradla nový obchoďák v Sokolově, jsme dostali proto, že jak celou noc řezali rozbrušovačkou železobeton v trezorové místnosti, tak si jeden takhle dlaní odstříkl pot. Náš technik z toho získal vzorek DNA, a ten jsme měli v databázi.“
Třiapadesátiletý plukovník je ze Sokolovska. Bydlí na samotě obehnané 300 metry betonového plotu a hlídané moskevským strážním psem. Za éry Jana Rumla se stal v roce 1995 policejním prezidentem a jako jeden z mála (ne-li jediný) zvládl kariérní sestup. Vrátil se na nejnižší patro: po nástupu ČSSD na vlastní žádost převzal okresní policii v Sokolově. Od letoška vede nové krajské ředitelství ve Varech.
„Byli jsme první, kdo začínal s tím, čemu se teď říká community policing, jen jsme to překládali jako komunikace s veřejností. Donutili jsme kluky pochůzkáře, aby měli své rajony jak za starých četníků, a hodnotili jsme je podle toho, jakou mají důvěru u lidí,“ líčí Oldřich Tomášek. „Najali jsme dvě nezaměstnané studentky – úřad práce jim rád zaplatil brigádu – a ony obvolaly asi 2500 lidí. Za půl roku zjišťovaly, jestli se něco mění. Ti nejlíp hodnocení dostali odznaky a jeli na týden do Londýna k Metropolitní policii. Nevěřil byste, jak jsou lidi ochotní makat pro odznak.“
Nemusí být lehké pod ním pracovat: na devíti odděleních Sokolovska vystřídal 14 náčelníků. Mezi podřízenými se o něm tradují historky kombinující pobavení a úctu. Když za ním v Karlových Varech přijel bez ohlášení ruský konzul a zval ho na večírek, Tomášek zahájil společenskou konverzaci otázkami „Kolik máte lidí na konzulátu? A kolik z nich že je z tajných služeb?“ (z pozvání pak nějak sešlo). Jeho kancelář je až demonstrativně asketická: ředitelství má ještě rok sídlit v provizoriu na hasičské stanici a Tomášek si pro sebe vybral „nešéfovsky“ úzkou nudli. Na porady do Prahy jezdí v obyčejné uniformě bez stužek, povyšování na generály ho jaksi minulo.
Policie v jeho kraji zatím letos objasnila 78 % všech násilností a 44 % krádeží (republikový průměr je 15 %, v Praze 5 %): „Karlovarská kriminálka má kvalitní znalost hotelů, takže když se v sezoně objeví ti klasičtí zloději, co šmejdí po pokojích, většinou je chytnou.“ Jen si plukovník, který za komunismu dělal od roku 1977 pochůzkáře, připadá jako nemoderní veterán: „Před dvěma lety nám sem přijel přednášet jeden Holanďan o community policing, musel jsem povinně svolat všechny velitele. Říkal, že když občanovi ukradnou auto, policie nemá na místě činu co na práci – to auto už tam není. Já na to koukal jak blázen! Vždyť co když někdo něco viděl z okna? Na to si vzpomeňte, až vám ukradnou auto a na služebně vám řeknou, že tam ani nemá cenu jet. Vždycky to má cenu.“ Město, o kterém se blbě píše Evangelický farář Pavel Knorek léta nezamykal branku – to když sloužil u Litomyšle. Teď musí, od roku 2002 je v Sokolově (má na starost i fary v Kraslicích a ve svém rodném Kynšperku) a už ho vykradli několikrát. Zloděje chytili jen jednou.
„Ona je to ovšem i má chyba: místo abych nejdřív zalarmoval policii, šel jsem vyplašit zloděje,“ říká omluvně kazatel. „Zlobím se, že kradou, ale nechci je dostat do kriminálu.“ Je letní poledne, sedíme na zahradní lavičce za farou obrostlou břečťanem. V okapu je zakopnutý dětský míč. Pavel Knorek nad bezpečím v okrese krčí rameny: nestěžuje si, pozoruje mírné zlepšení, ale když jsou jeho teenageři po setmění ve městě, pečlivě je hlídá.
Pětadvacetitisícový Sokolov je na letecké mapě nápadně zelený. Z těžby dnes zbývá rozšklebená obří jáma povrchového dolu Jiří při severním okraji. Město má zářivě opravené kostely, nový zimní stadion, pěkně udržovaný park, růžově omítnutý zámeček i kulturní dům. „Lidi se už nestydí říct, že jsou ze Sokolova, a chodí do centra s dětmi. To ve špinavém hornickém městě nebývalo,“ říká okresní zpravodaj ČTK Pavel Peňás. Politika tu není nijak konfliktní, starosta z ODS je volený opakovaně. „Nepije, pracuje, chodí pěšky, na zastupitelstvu se nijak zvlášť nehádají. Blbě se o tom píše,“ shrnuje radniční situaci novinář.
Skutečně vážných zločinů se v Karlovarském kraji neděje mnoho. Loni to byly dvě vraždy (a čtyři pokusy). Letos čtyři, z toho jedna v březnu zde v Sokolově. Řidič vozu technických služeb se pohádal s jiným řidičem, mládencem z posilovny, zašel si do kabiny pro zbraň a za bílého dne na ulici do něj vpálil čtyři rány. Policie ho týž den zatkla; teď čeká ve vazbě na soud.
Zato je pozoruhodné, že si místní celkem lehce vybaví méně vážný trestný čin, který se týkal jich osobně.
Pokračování na straně 22
Dokončení ze strany 21
Zástupkyně ředitele sokolovského gymnázia Lenka Dostálová si například vybaví své ukradené auto (u něj policie úspěšná nebyla). Sokolovský radní Jan Kropáček vypráví, jak jeho dceru cestou na trénink přepadla z bujnosti parta kluků (nic se jí nestalo, jen ji shodili z kola, „jako míšenka přitahuje pozornost,“ vysvětluje radní).
Tady už se zdá, že něco není v pořádku. Policie v okrese je sice statisticky úspěšnější než jinde, ve městě se žije lépe. Ale pořád večer připomíná spíš Ostravu, pražský Karlín, brněnské Zábrdovice a Cejl. Co s tím, pokud se lidé navzdory statistickým datům necítí bezpečně?
Když Středočeši snižují zločinnost Na tomto místě krátká metodická odbočka. Mezi veliteli se dnes sluší říkat, že si na vysokou objasněnost tolik nepotrpí. „Kdybych hodnotil jen podle objasněnosti, lidská přirozenost je taková, že se policisté zaměří na nejjednodušší trestné činy,“ míní například středočeský krajský ředitel Václav Kučera: „Náš cíl by měl být, aby se trestný čin pokud možno vůbec nestal.“
Na to má ale vliv spousta věcí. Včetně počasí, jak upozorňuje sám plukovník Kučera: „V prvním čtvrtletí jsme měli ve Středočeském kraji pokles o skoro tisíc trestných činů. Jenže byl sníh a zima. Možná nevyjížděli vykradači, možná jen chataři kolem Prahy ještě nezjistili škody.“ Vliv má i ekonomická krize: „Před lety jsme neznali kapesní krádeže, až teď sem začali zajíždět z Prahy. Zneklidňuje mě, jak přibývá loupeží se zbraní. Neminul snad týden, aby to někdo nezkusil v herně nebo i v cukrárně. A to lidé bez kriminální minulosti.“
I plukovník Kučera nějaký systém hodnocení zavést musel. Odměny vyplácí policistům, kteří oznámí pokus o úplatek (sedm od počátku roku), a protože nesnáší drogy a alkohol za volantem, policie ve Středočeském kraji se na ně zaměřuje: „Jak říkal starý Tomáš Baťa, každá lidská činnost skončí v číslech. Proto třeba říkám – chyťte mi za měsíc 50 opilých řidičů. Jednak je to trestný čin, jednak je to i preventivní zásah – ten opilec pak nezaviní smrt. Máme za tu dobu přes 400 zjištěných případů alkoholu za volantem měsíčně. A za první letošní čtvrtrok ani jednu smrtelnou nehodu s alkoholem. To je pro mě úspěch.“
I jeho ale Karlovarský kraj zaujal: „Jejich výsledků nedosáhneme, v našich podmínkách to není reálné: střední Čechy mají největší přírůstek obyvatel, je tu velká migrace a náš policista je v rámci republiky nejzatíženější. Ale s panem Tomáškem si chci dát schůzku. Jeho metody mě zajímají.“
Kdo se chce ale poučit ze Sokolova, neměl by vynechat tamní městskou policii. Nechci hrát číselnou ligu Petr Kubis má pod oknem vystavenou cenu Policista roku 2006. Dostal ji za to, jak řídil 70 podřízených na oddělení Sokolovměsto. Krátce poté, po dvaceti letech služby, od státní policie odešel – už ho čárky za objasněné zločiny netěšily.
Jedenačtyřicetiletý svalnatý muž teď vede místní městské strážníky. Když slyší o objasněnosti, nevydrží to a jde zavolat známému na policejní prezidium: „Prosím tě, na tuhle číselnou ligu se ještě pořád hraje?“ Dozví se, že statistiky se stále vydávají, a zakroutí hlavou. Na stáži v Anglii ho totiž nadchla tamní praxe: „Podstatný je občanův osobní pocit bezpečí. Třeba mu ve skutečnosti nejvíc vadí vandalismus nebo neosvětlený podchod.“
Petr Kubis dostal v roce 2008 příležitost v Plzni, kde spouštěli projekt Bezpečné město. Měla to být výkladní skříň community policing v éře ministra Ivana Langra a mladý policista se stal šéfem magistrátního odboru bezpečnosti a prevence. Rozdělil Plzeň do 64 okrsků, na každý připadá trojice složená z policisty, zastupitele a městského strážníka: ti mají být primárně odpovědni místním lidem.
Od Filozofické fakulty ZČU si objednal průzkum pocitu bezpečí. Vyšlo z něj, že z Plzeňanů, kteří se v posledním roce stali podle svých slov obětí trestného činu, jich 38 procent nic neohlásilo policii (hlavně kapesní krádeže). Průzkum vytipoval i oblasti pociťované jako nebezpečné (třeba čtvrť Petrohrad, sídliště Vinice a park).
Jenže narazil na rezistenci městských strážníků. Nelíbilo se jim, že by měli nosit žluté reflexní vesty a že Kubisův odbor měří jejich pracovitost. Pak to nabralo rychlý konec. Loni v srpnu se v baru opil plzeňský radní Karel Paleček, který projekt Bezpečné město zaštiťoval, a kolegové ho přinutili k rezignaci. (Zasahující městští strážníci s potěšením pustili do médií služební záznam, podle nějž na ně hulákal: „Víte, kdo já jsem? Já jsem radní pro bezpečnost!“) Po trapném konci svého politického patrona se znechucený Petr Kubis vrátil do Sokolova. A začal znovu.
Policista roku zve Pode Bal Jako velitel čtrnáctičlenné městské policie opět rozdal žluté reflexní vesty a rozkreslil Sokolov na devět rajonů s trojicí policistastrážník-zastupitel. Radnice s ním ochotně spolupracuje na dalších nápadech.
V březnu zahájili osvětovou kampaň pro pět tisíc sokolovských důchodců. Mohou si vybrat, zda si nechají zdarma do dveří namontovat kukátko, nebo domovní řetízek, dostali také vzory služebních průkazek zaměstnanců ČEZ nebo plynáren (za něž se podvodníci vydávají nejčastěji). Strážníci jim osvětové balíčky nosí až domů – i s nabídkou kurzu karate.
Před Vánocemi vysílali v hypermarketech rozhlasovou scénku proti zlodějům, kterou si Kubis nechal natočit od herců plzeňského Divadla J. K. Tyla.
Všech 680 dětí ve školkách má reflexní vestu. Pro případ, že by se dítě ztratilo, má na zádech napsanou adresu školky. Vesty dostanou i školky jinde na Sokolovsku.
„Ve městě je šestnáct kamer, za centrálním pultem sedí stálá služba a městská policie začala důsledně předvolávat řidiče. Takže přestali parkovat na přechodech,“ líčí sokolovský radní Jan Kropáček. Zároveň město vybudovalo nové, osvětlené parkoviště. Na novém portálu Bezpečné město Sokolov lze strážníky i zastupitele úkolovat nebo si objednat varovné SMS o počasí a nehodách.
V kině a na kabelové televizi pustili lehce nechutný klip o psích výkalech, který připravila výtvarná skupina Pode Bal. Každý strážník odpovídá za čistotu ve svém rajonu a za znečišťování se ukládá pokuta až tisíc korun. V Sokolově je jedenáct tisíc psů, ale město je při zběžné procházce čisté. „Je tu třikrát víc psů než před osmi lety, a přitom méně výkalů,“ říká vítězně radní Kropáček. Je to taková skála Dělení, kdy se státní policie zaměří na „tvrdou“ kriminalitu a městská na „měkkou“, zřejmě funguje. „Věřím jim,“ říká prostě Lenka Dostálová, která má na gymnáziu v Sokolově na starosti protidrogovou prevenci, a proto policisty zná. „Tomášek je taková skála, záruka, že policie funguje. A Petr Kubis má dobré nápady, za něj se mi poprvé do školy přišel představit někdo z policie, kdo je zodpovědný za drogy.“ Na gymnáziu přitom hrozba drog není podle ní nijak dramatická – spočívá v tom, že několik studentů o víkendu na chatě společně kouří marihuanové cigarety.
Město zatím nemá studii pocitu bezpečí, ale z 318 hlasujících na portálu Bezpečný Sokolov jich nejvíc uvádělo, že jim vadí vandalismus (40 %), prodej drog (14 %) a rušení nočního klidu (9 %). Naopak jen 2%na portále uvádějí jako hlavní problém vloupání do bytů nebo krádeže aut.
Což je podle všeho pochvala pro státní policii a krajského ředitele Tomáška. Vozidla se dnes podle radního Kropáčka kradou tak málo, že lidé začali mluvit o všednějších problémech.
***
„Jste první za deset let, kdo se mě přišel na tu vysokou objasněnost zeptat,“ říká karlovarský ředitel. Je to bývalý policejní prezident Oldřich Tomášek. V březnu zahájili osvětovou kampaň pro pět tisíc sokolovských důchodců. Mohou si vybrat, zda si nechají zdarma do dveří namontovat kukátko, nebo domovní řetízek.
