Pátek 3. května 2024, svátek má Alexej
130 let

Lidovky.cz

Vídni naposledy vládl fotbal

Česko

VÍDEŇ (od zpravodaje LN v Rakousku) Kärntner Strasse patří mezi nejdražší vídeňské ulice. Ve výlohách se tady vyjímají šperky a značkové oblečení, jenže včera šel na dračku spíš textil čínské produkce. Konkrétně bílá trička s německou a španělskou vlajkou, které doplňuje výmluvný nápis The Final. „Jeden kus za deset eur,“ pokřikoval na kolemjdoucí prodavač.

Triček vyskládaných přímo na chodníku bylo v centru rakouské metropole tolik, že jste museli dávat pozor, kam šlapete. „Je to špatné, obvykle jich prodám tři sta, ale dnes jen padesát. Prodavačů je tady moc,“ postěžoval si stejný muž.

Do začátku bitvy o titul fotbalového mistra Evropy mezi Německem a Španělskem zbývalo šest hodin a vídeňští obchodníci měli poslední šanci vydělat. Postup Němců je potěšil. Snad jen, kdyby druhým finalistou bylo Rusko. Ale ani Španělé nebyli špatnou volbou.

Opera zrušila představení Červeno-bílý dav fanoušků včera naplnil vídeňské ulice k prasknutí a svou elektrizující atmosférou si je podmanil. Když na náměstí před katedrálou Stephansdom rozjela své představení kapela německých příznivců, přišly o výdělek dokonce i populární lidské sochy – s pějícími fanoušky se nemohly měřit. Všechny vídeňské hotely byly včera beznadějně vyprodané, a to by v nich mohl přenocovat celý Jablonec.

Pokračování na straně 19

Dokončení ze strany 20

Vždyť na stadion Ernsta Happela se vměstnalo zhruba 50 tisíc fanoušků a stejný počet jich utkání sledovalo v místní fanouškovské zóně. Fotbal vévodil všemu dění tak neochvějně, že i Vídeňská státní opera musela poprvé po 17 letech zrušit večerní představení. Nic podobného Vídeň ještě nezažila. Zápas sledovalo tisíc novinářů a seznam VIP hostů tentokrát zabral dvě stránky. Kromě politických špiček soupeřících zemí mezi nimi byli i Michael Schumacher, Harrison Ford, Placido Domingo nebo Mirek Topolánek. „Ukážeme světu, že Vídeň je město plné sportovních emocí,“ pochvaloval si rakouský kancléř Alfred Gusenbauer.

Stejně jako většina jeho krajanů včera držel palce Španělsku. Právě Němci totiž před dvěma týdny zadupali do země sen domácího týmu o postupu ze skupiny. „Odjakživa je to náš úhlavní nepřítel,“ ušklíbne se nad sklenicí piva Josef Creinecker, jeden z místních usedlíků.

Rakušané nejsou fotbalovým národem a Eura se spíš obávali, ale nakonec se stejně zamilovali. Tři týdny v jeho znamení je pohltily. Ani na finále proto nezmizeli z města a vrchol turnaje prožívali skoro stejně, jako by ještě byla ve hře rakouská reprezentace.

„Spousta Rakušanů milovala fotbal už dřív, ale teď jich je ještě mnohem víc. Připravovali jsme už regionální kluby na to, že po Euru vzroste počet zájemců o fotbal,“ věřil šéf Rakouského fotbalového svazu Friedrich Stickler.

Rakousko možná stojí na počátku fotbalové revoluce. K vídeňským symbolům – Sacherově dortu a vídeňské kávě – tak možná brzy přibude další. Fotbalový míč.

Autor: