Toto je sloupek k čerstvým, den starým padesátým narozeninám Viktora Stoilova. Píše se mi to snadno, protože Viktora dobře znám, i těžko, neboť jisté následky včerejšího oslavného výletu by tu byly...
Viktor Stoilov je, jak vím, jeden z nejmilejších a nejpříjemnějších lidí v této zemi, ale můj vztah k němu není důležitý, i když nevím, proč bych ho tajil. Podstatnější je jeho význam v polistopadové české kultuře a společnosti. A ten je mimořádný. Co je v oblasti literatury, ale i výtvarného umění, především fotografie, kvalitní a hodnotné, to se s tímto stále se usmívajícím mužem buď setkalo, nebo o to aspoň stálo. To nejkvalitnější pak Viktor vzal pod svou ochranu a vtiskl tomu značku Torst, což jsou písmena zprostředka jeho jména. A samozřejmě nejprestižnější literární nakladatelství, které v této zemi po roce 1989 vzniklo.
Jak to na začátku vlastně bylo, to ví samozřejmě nejlépe Viktor, ale já si vzpomínám, že u toho nejdříve byly jeho fotografie. Protože vystudoval na FF UK etnografii a folkloristiku, byl zvyklý chodit s fotoaparátem, což dělá dosud. A protože disponuje vkusem, odvahou a nenápadnou houževnatostí, seznamoval se už před rokem 1989 se zakázanými spisovateli, jež portrétoval. Spisovatelům byl ten mladý muž sympatický, tak mu rádi postáli či poseděli. Díky tomu měl Viktor po převratu nejkvalitnější a nejcelistvější sbírku portrétů spisovatelů, kteří měli veřejnosti být utajeni i s obličejem. Veřejnost tehdy byla na ně ještě docela zvědavá. Viktor na jaře 1990 vydal pěknou brožuru pod názvem Portréty, dodal k ní logo Torst a nakladatelství bylo zrozeno.
Od té doby vyšlo s těmi písmeny pět set knih. řada z těch titulů se stala kánonickými, to jest zcela nezbytnými kameny české mysli: vždyť bez deníků Jana Zábrany Celý život a Ivana Diviše Teorie spolehlivosti si českou literaturu už nelze představit. V Torstu vyšly sebrané spisy Václava Havla, díla Ladislava Klímy, Richarda Weinera, Josefa Palivce, Ivana Jirouse, Pavla Zajíčka, Jana Lopatky, Jáchyma Topola..., nádherné fotografické knihy Josefa Sudka, Josefa Koudelky, Anny Fárové... A zajímavé bylo, že to vždy byly knížky, které byly Viktorovi něčím podobné....
O autorovi| JIŘÍ PEŇÁS redaktor LN
