* LN Ráda hrajete počítačové hry. Přijde mi to paradoxní - živíte se prodáváním realných zážitků, ale sama máte raději virtuální realitu.
Já se na zážitky skoro vůbec nedostanu. V tuto chvíli zajišťujeme zážitky pro tisícovky klientů, takže mně samé na ně už nezbývá moc času. Dřív, což už je docela dávno, jsem psala o počítačových hrách a dělala na ně recenze. To se mě docela drží. Jsem schopna si zahrát něco jednoduchého, ale mám taky moc ráda třeba RPG (role playing game - hráč si vytváří a vylepšuje vlastní postavu - pozn. aut.).
* LN Jak vedle RPG her můžete stíhat ještě pracovat? Hraní většinou zabere celé dny...
Mně se to stalo jednou. To jsem si vzala den volna. Ale většinou se to dá stihnout po večerech, jen je hrozné zjistit, že už jsou dvě hodiny ráno. Mám to výkyvové, třeba v zimě je stolní nebo počítačová hra super. Já pracuji se svým manželem a večer si už často ani nemáme náladu povídat. V létě jezdím raději na koni.
* LN Když jsem se na rozhovor s vámi připravoval, zdál se mi váš příběh jako z pohádky. Dostala jste dobrý nápad, nebála jste se na něj vsadit, zpopularizovala vás soutěž Živnostník roku, ...nikde jsem nenarazil na žádný zádrhel. Opravdu se nevyskytl žádný problém, který jste musela řešit?
Zpětně jsem zjistila, že moc nebyl. Byla celá řada drobných problémů, to je pořád něco. Uvědomuju si, že kdybych udělala nějaká rozhodnutí jinak, tak by to mohl být problém, ale zatím jsme žádnou zásadní krizi neřešili. Většinou nastal bod, kdy jsme tu krizi rozpoznali a tak se nám ji podařilo podchytit.
* LN Když jste začínala, muselo chvíli trvat, než přišla první objednávka. Jak dlouho?
Relativně zakrátko, myslím, že do měsíce nebo čtrnácti dnů. Já jsem mezitím měla spoustu práce, protože jsem vytvářela první webové stránky.
* LN Takže jste to vlastně ani moc nezaregistrovala?
Zaregistrovala, ale bylo to rychlé. Naopak možná až moc rychlé -když jsme postavili úplné základy, tak jsem s tím, že nepřijdou žádné objednávky, odjela vlakem do Ruska. Po cestě mi zoufale volal tenkrát ještě můj přítel, že vyšel článek v novinách a že od rána zvoní telefony a on vůbec neví, co má dělat. A já jsem frčela do Petrohradu. To byla možná první krize, ale zvládli jsme to.
* LN Setkávala jste se s porozuměním u „dodavatelů“ zážitků?
Pro dodavatele bylo těžké pochopit, co to vlastně chceme. To na začátku problém byl. Nebyl ale nijak dramatický, reakce se po deseti minutách povídání celkem změnily.
* LN Otevírala jste vlastní obchod v novém nákupním centru - tam jste prý měla problémy...
Měli jsme dopředu naplánované, co a jak bude. Pro nás je to úplně něco nového, důležitého a docela drahého. Když se spojí takové věci dohromady, tak je jasné, že přijdou problémy. Tam to bylo vlastně se vším. Ať už s prodavačkami nebo s registrační pokladnou, kterou jsem před tím nikdy neviděla. S internetem taky. Jsme založení na on-line systému a měli jsme přerušené dráty. To sice dali správci obchodního centra dohromady, ale zase byl problém s poskytovatelem, nemohli to nastavit. Manžel se dostal po telefonu do strašidelného kolečka, kdy ho přepojovali k dalšímu a dalšímu a už věděl, že ho přepojí zase k někomu, s kým už mluvil a nikam jinam už ho přepojit nemůžou. Problémů tam byla celá řada.
* LN Vyšel vám přerod z internetového obchodu do „kamenného“?
Zatím ano, ale ono se to špatně hodnotí. Přicházejí Vánoce a kdyby to teď nešlo, byli bychom na tom hodně špatně. Ale jsme zatím docela spokojení. Zatím obchod využili hlavně chlapi, protože ti, než aby si něco objednali a pak pro to došli, tak si to raději rovnou koupí na místě. Část lidí, kteří nás vidí jako kamenný obchod, si pak objedná přes internet a část, která nás zná z internetu, si jde zážitek koupit do kamenného obchodu.
* LN Podnikání máte v krvi. Vaši prarodiče i maminka podnikali. Neodrazovalo vás, když jste viděla, kolik času strávili vaši rodiče v práci?
Já to brala jako součást běžné reality, takže mě to ani neodradilo. Já jsem beran, jsem tvrdohlavá a potřebuji, aby bylo podle mého. Na to je nejlepší profese podnikání.
* LN Takže vás vaše rodina ovlivnila pozitivním směrem?
Nepřišlo mi to až tak nepřekonatelné ani složité, připadalo mi to jako normální věc. Jako když se u vás doma pije kafe - taky vám pak přijde normální, že se pije kafe.
* LN Plno dětí podnikatelů pokračuje v rodinné firmě, vy jste si ale založila vlastní.
V době, kdy jsem si založila vlastní firmu, babička už nepodnikala a máma měla obchod s hračkami pro děti - to by mě nebavilo. Nebavil by mě standardní klasický obchod.
* LN Jak jste vlastně přišla s tím nápadem, že začnete prodávat zážitky? Prý jste přemýšlela, co dáte tatínkovi, který už všechno má, k Vánocům...
To je pravda, ale hlavní myšlenka byla to, že jsem chtěla začít s podnikáním. Takže jsem se s kamarádkou sebrala a odjela na víkend. Začaly jsme řešit možnosti, a přišly jsme s dárky. Původní myšlenka byla taková, že se ozve klient, řekne, co by chtěl za dárek, a my mu ho seženeme. Jenže to je naprosto šílené na organizaci. Pak se z toho vyvinulo, že když ne materiální dárky, tak nemateriální dárek. A když nemateriální, tak zážitek.
* LNA první zážitek vyzkoušel tatínek?
Babička.
* LN Co to bylo?
Den šarlatánství. Vlastně kartářka, kartičky, kamínky...
* LN Kam na takové nápady chodíte? Vymýšlíte je, nebo se inspirujete klienty?
Ze začátku jsem to vymýšlela já a teď už to jede samo. Dnes nás už oslovují sami dodavatelé, že mají nějakou zajímavou věc. A my to ani nestíháme zařazovat do nabídky - zařazování nových zážitků je nejzábavnější práce, během které ale často zjistíme, že je třeba nutně udělat něco jiného.
Pokračování na straně IV
Víla, která vám vyčaruje...
Dokončení ze strany III
* LN Myslel jsem si, že fungujete způsobem, že přijdu a řeknu třeba: Chci vykrást banku a vy mi to zařídíte.
Původně to tak fungovalo. Někdo napsal „Já bych chtěl dárek pro maminku“ a my jsme byli schopni zařídit něco jiného než normální dárky. Ale dlouho trvá, než takový zážitek můžeme poskytnout. Než se to ověří, zkontroluje, než se sepíše smlouva s dodavatelem a nastaví se ta spolupráce, trvá to měsíc. Takže ta přání by musela být měsíc až dva dopředu. Máme spousty zážitků, které bychom chtěli přidat a víme, že by se líbily lidem, ale nestíháme.
* LN Setkala jste se s nějakým šíleným přáním jako třeba vykrást banku?
Pořád má někdo nějaké šílené nápady.
* LN A nějaký nejšílenější?
Mně už většinou nepřijdou ani moc šílené. Divný mi přišel den s porodní asistentkou. Ale jinak nám třeba volala paní, že by si chtěla vytvořit kalendář s vlastními fotkami. My jsme jí to zařídili a dokonce zařadili do nabídky, takže ono se to posouvá. Nedávno třeba volal člověk, že by chtěl živého slona.
* LN Máte hlavně dámský kolektiv pracovnic. Lépe se vám s nimi spolupracuje?
Jo. Ženské jsou pružnější, snaživější a komunikaci lépe chápou. Dělali jsme pokusy i s chlapy, ale ženské prostě lépe komunikují.
* LN Také jsou tady všichni mladí. Je to i tím, že vy jste mladá a vybíráte si lidi k sobě?
To úplně ne. Jsou tady i starší lidi než já, ale ono to tak nějak vyšlo, že jsou tady všichni mladší. Přidat teď starší lidi by byl celkem problém. Ale ty potřebujeme do obchodu. Já nemám vůbec žádný problém zaměstnat někoho, komu je třeba padesát. Ale tady je ta práce strašně rychlá a to by nebylo to nejlepší.
* LN Strach, že by vás nevnímali jako autoritu, nemáte?
Ne, ale tady je i docela důležité, že si spolu můžeme kdykoliv zajít na pivo.
* LN Zmínila jste manžela. S ním jste se prý zajímavě seznámila. Svoji roli tam hrálo i vězení. Jak to bylo?
Vězení tam hrálo roli. Šli jsme tenkrát na pivo a já jsem měla ještě domluvenou brigádu, že budu hlídat nějaké dítě. Pak jsem mu jako slušná holka volala večer, že už nikam nejdu a že si někdy zavoláme. On mi řekl, že nevadí, že se do hospody nevrátím, protože je zavřený ve vězení. To mě zaujalo, začali jsme to probírat. Okradli ho o peněženku - byl nějaký hokej, a on to šel nahlásit do Bartolomějské. Policajti zrovna řešili dvě vraždy a peněženka, logicky, nebyla tak důležitá. Řekli mu, ať se posadí a zabouchli za ním mříže.
* LN Vdávala jste se dost mladá, to není v současnosti zvykem, ne?
Je mi pětadvacet, tak mi to nepřišlo zase tak moc šílený. Říkali jsme si s manželem, že uděláme dobrý mejdan pro přátele a obchodní partnery.
* LN S manželem i pracujete. Dokážete se doma odstřihnout od práce?
Už ano. Samozřejmě, že když je problém nebo řešíme něco velkého, tak se o tom bavíme i večer. Jinak si myslím, že toho máme dost v práci.
* LN Vaše zvolení Živnostníkem roku způsobilo, že se objevila konkurence...
Ona už tady byla jedna firma, která vznikla stejně nebo možná ještě dřív než my. Ale je pravda, že s Živnostníkem přišla konkurence. Já už vůbec nevím, kolik konkurence je, i když se fakt snažím - objevují se internetové stránky, které zase mizejí. To je trošku nanic, protože to kazí trh. Ale etablovaly se dvě tři firmy, o kterých víme, že fungují, známe se s nimi.
* LN Krvelačné vztahy nepěstujete?
Jsme konkurence, máme krvelačné vztahy, ale jsme schopní jít na pivo. Na tom pivu samozřejmě nebudeme probírat, kolik a kdy jsme prodali zážitků. Osobně s tím nemáme problém.
* LN Snažíte se spolupracovat s velkými firmami - nabízíte jim možnost odměňovat klienty i zaměstnance zážitky. Budete mít velkého konkurenta v podobě stravenkářského giganta, který se vám chystá konkurovat?
Myslím si, že tolik ne, protože máme trošku jinou strategii, ale tu vám tady nemůžu prozradit.
* LN Takže mi ani neřeknete nic o chystaném zážitku ve stylu Historická Praha?
Ne ne. To je projekt a je to o poznání Prahy z úplně jiných míst, kam se normálně nedostanete. Je tam procházka kanalizací, uzavřená rozhledna a podobně.
* LN Jak to máte jako profesionál s dárky? Kupujete je na poslední chvíli?
Kupuji. Co jde, řeším zážitky, to je dobrý, ale jinak dárky kupuji až na poslední chvíli. Je mi jasné, že tenhle rok budu nakupovat až někdy dvacátého.
***
ZÁKULISÍ LINDY VAVŘÍKOVÉ
PRACOVNÍ DEN
Každý je trošku jiný. Standardně začíná tak, že si stáhnu poštu a vyřeším nejdůležitější e-maily. Pak přestože máme většinou porady každý pátek, probíhá ještě jedna menší každý den. Poté většinou do večera schůzky.
PŘESVĚDČTE MĚ... Petr Švihel: Jsem sobec, když kupuji dárky, tak každý rok ty samé. Je to pro mě pohodlné, vím, že se trefím do vkusu a všichni jsou rádi, že jsem si na ně vzpomněl. Proč bych měl koupit dárek u vás, když jsem ještě k tomu docela hamoun a nerad utrácím? Linda Vavříková: Kupte si nejdřív dárek pro sebe. Vyzkoušejte si ho, a když vás to bude bavit, můžete se rozhodnout, jestli budete investovat i do ostatních.
NĚCO NAVÍC... Kolik hodin denně pracujete? Už se to zlepšuje. Když jsem s firmou začínala, bylo to strašně moc, ale teď už se snažím dodržovat 8hodinovou pracovní dobu. Stane se i to, že jsme tady do noci. To nás čeká častěji teď před Vánocemi. Na co si během práce uděláte ráda čas? Určitě na cigaretu a čokoládu. Co ráda popíjíte s přáteli? V létě pivo a v zimě červené víno. Když se naskytne nějaký dobrý koňáček, tak nepohrdnu. Co ráda čtete? Mám stavy, kdy si ráda přečtu Garfielda, Harryho Pottera a nepohrdnu ani ruskou
klasikou, je to opravdu podle nálady a knížky, která se mi dostane do ruky. Vaše oblíbená pohádka? Linda, kočka zahradní. To je pohádková knížka o kočce, které postaví dům tak, aby jí vyhovoval.
VZDĚLÁNÍ * 1995-2001: Masarykovo gymn. * 2001-2004: FSV UK Praha, obor žurnalistika a mediální komunikace
KARIÉRA * 1992-2005: recenzentka počítačových her * 2002: fotografka a web specialistka * 2000-2003: marketingová specialistka * 2004-nyní: vlastní firma Allegria
O autorovi| Petr Švihel, redaktor LN
