Že nejmíň děti zlobí, když se nenudí, je stará pravda. Pokud svůj vzácný čas míní dospělí trávit se svými potomky, musí vážit, jak náročnou zvolit výpravu a s jakým obsahem, aby se žádný z členů rodiny neotravoval a v duchu se netěšil akorát tak na to, až se vrátí domů. Děti třeba zabavíme, ale co s námi? Nebo naopak: sami si vybereme, co nás zajímá, ale co s protaženými obličeji zívajících dítek?
Pohyb, příroda, zvířata, historie, jiné poučení, kultura, technické zajímavosti, všechno je dosažitelné. Někde mají otevřeno celoročně, třeba zoologické zahrady, které pořádají speciální zimní programy. Leckde už se dá také skloubit zájem dospělých se zájmy dětí. Každý rozumný pořadatel už totiž naštěstí pochopil, že mají-li o víkendu přijít návštěvníci, musí vyjít vstříc i jejich dětem. Tak jako prozíraví restauratéři začínají být přátelští k zákazníkům s potomky. Vědí, že se jim koutky s křídami a tabulkami, židličky pro nejmenší a dětem na míru šitý jídelníček rozhodně vyplatí.
Jdeme na hřiště Pak radši na takové, kde je nejen čisté pískoviště uzavřené před kočičími a psími výkaly, bezpečná stěna na lezení, prolézačky nikoli z oprýskaného rezavého kovu, ale také tam, kde se dítě má kde vyčurat a umýt ruce. Nejsou taková ještě všechna městská hřiště, ale existují (v Praze třeba Kaštánek ve Stromovce). Mají tam oddělené části pro děti nejmenší a pro děti větší, a ještě zvláštní plochu určenou míčovým hrám, čímž se přece jen zvyšuje bezpečnost malých návštěvníků. Dbají tam o pořádek, většinou za přítomnosti hlídače, který rozjívené výrostky usměrní nebo vykáže, aby neobtěžovali ty malé a jejich opatrovníky.
Jdeme do zoologické zahrady? Pak s vědomím, že kromě obchůzek pavilonů, rozlehlých výběhů, ohrad a voliér je v programu zahrady pro děti i něco navíc – kromě vláčku třeba možnost krmení zvířat nebo část, kde se děti mohou svobodně pohybovat mezi zvířecím osazenstvem, že mohou zažít dobrodružnou cestu po visuté lávce nad opičím rájem (v Olomouci), že se mohou třeba svézt motorovou lokálkou celým areálem zoo (v Chomutově), že hned vedle „osvěžovny“ je také kout, kde si budou hrát, hopsat na skákadlech, zatímco ti starší dají spočinout unaveným nohám. Jsou takové zahrady, kde si můžete u vchodu půjčit kočárek – nejpozději za hodinu ho už pro malého chodce budete potřebovat. Dobré je si také ověřit, že kromě tygrů, lvů, tlustokožců, bizonů či hadů uvidí městské děti i „obyčejná“ tuzemská zvířata, jež jsou pro ně možná exotičtější než lecjaká vzdálená fauna (v Ohradě na Hluboké).
Jedeme na hrad, zámek Pak určitě nebudeme nutit děti, aby obdivovaly stěny plné loveckých trofejí a lesy pušek na stěnách, chápeme, že vzácný porcelán je jim celkem fuk a že neocení ani naleštěné parkety, byť se po nich mohou klouzat ve velkých papučích. Zámecké interiéry už viděly tisíce unuděných dětiček s kruhy pod očima, jak je maminky táhnou za sebou. Napřed jen odevzdaně plují s davem, pak se vzpouzejí a nakonec zlobí.
Ale i na zámcích a hradech myslí na děti. Připravují noční prohlídky za účasti strašidel, třeba obchůzky s bílou paní (Loučeň), mají nachystané osvětlené netopýří komory, organizují hledání pokladů, dobrodružné výpravy zámeckými parky. Při nich si dítě hrad či zámek asi zapamatuje spíš než ze sebefundovanějších výkladů kastelánů. Asi je ale dobré zvážit, jak vypadají všelijaké šermířské rytírny, jimiž se v letních měsících hrady jen hemží, aby si potomek o středověku přece jen neodnesl tak banální obrázek, jaký nabízejí. Jdeme do divadla Mezi námi, je to riziko. Můžeme narazit na moc pěknou pohádku, ale také na něco dospělým těžko „překousnutelné“. Je výhodné dát na reference, aby člověk neměl výčitky svědomí, že už od dětství svým dětem kazí vkus. Ale i dobrá představení se najdou a přinejmenším interiéry dětských divadel jsou nápadité, s fantazií zařízené (Říše loutek v Praze). Můžeme najít i taková divadla, kde počítají s dětskou aktivitou, předpokládají, že kromě představení malého diváka láká i možnost si na loutky a rekvizity sáhnout, „hrát“ si také na vlastní pěst. V takových divadlech (pražský Minor) mají v předsálí loutky v životní velikosti, zajímavé hravé vtipné rekvizity, někde si mohou děti opravdu hrát téměř bez omezení – což se třeba v zimně docela hodí.
Jdeme se něco dozvědět Pak vyrazíme na výlet do historické vesnice, kde se platí groši, cesty jsou dlážděné „kočičími hlavami“, na dvorcích dřevěných usedlostí pracují kováři, tesaři, hrnčíři nebo košíkáři, v krčmě vám palačinku usmaží na kamenné točně a za humny projdete zahradou plnou bylinek (Ostrá). Nebo vyjedeme motoráčkem po Pražském Semmeringu, podíváme se do historické vozovny nebo muzea lokomotiv a zjistíme, kdy se pořádají nostalgické jízdy starých vlaků. Nebo se dojedeme podívat, co je to labyrintárium nebo fosforeskující štola, jak vypadal žalář za vlády císaře Josefa II., kde se zachovaly mumie, jak „rostou“ krápníky, s čím si hrály děti před sto lety a jak vypadala tehdy školní třída...
Jdeme se podívat na hvězdy Hvězdárny a planetária jsou nenápadná, nicméně kvalitním programem oplývající místa. Bez velké propagace tiše pracují, chystají mimořádně zajímavé pořady pro návštěvníky různého věku a už jen rekvizity, jaké v planetáriích používají paní uvaděčky, uvádějí děti v úžas. Noční obloha se pozoruje večer, takže malé děti musí teprve tomuto dobrodružství na hvězdárnách dorůst, ale třeba víkendové odpolední pohádky na hvězdná témata mají v repertoáru mnohé hvězdárny a planetária. Mimoděk se dítě dozví, jak se nebeská tělesa jmenují, jak se pohybují, jak vznikají tak tajemné úkazy, jako je třeba duha. A rodičům méně obeznámeným s „nebeskými“ zákonitostmi takové programy mohou usnadnit odpovědi na otázky, které dříve či později přijdou.
Jdeme jen nakoupit...
Ale jak dětem vynahradíme ten čas, který musely strávit mezi regály, v umělém osvětlení a všudypřítomném šumu? Vybereme taková centra, která na děti pamatují inteligentním prostorem, kde mohou smysluplně „zabít“ čas. Jsou taková místa (v Praze na Zličíně), opatřená třeba různě náročnými zařízeními pro rozvoj motoriky dítěte. Když už tedy s ním musíme nakupovat...
Nabídka 50 tipů pro celou rodinu začíná na straně II
***
Na hradech se děti mohou těšit třeba na obchůzky s bílou paní, osvětlené netopýří komory nebo výpravy do zámeckých parků
