Podobná, třeba i stoletá povodeň může přijít znovu klidně hned příští týden
Neuplynul ani týden, kdy jsem se na tomto místě zamýšlel nad červencovými teplotními extrémy u nás. Vedra skončila a ani ne dva týdny poté jsou zde pro změnu povodně. Co se zase v atmosféře přihodilo? Byl to další extrém počasí? Proč byly ztráty na životech, proč jsou miliardové škody, které zase budeme muset všichni z poloprázdné státní kasy platit?
Český hydrometeorologický ústav již v polovině minulého týdne výskyt extrémních srážek předpovídal. Bylo zřejmé, že přes nás bude k severovýchodu velmi pomalu postupovat brázda nízkého tlaku vzduchu, se kterou bude spjata okluzní fronta. Taková situace je téměř vždy doprovázena i velmi intenzivní srážkovou činností. Je ale téměř nemožné s předstihem několika dní předpovědět zcela přesné místo těch nejintenzivnějších srážek.
Ještě v pátek dopoledne vývoj nasvědčoval tomu, že nejvíce by měl být zasažen jih Čech a Vysočina. V odpoledních hodinách ale model i radarové a družicové snímky ukazovaly, že maximum se nejspíše vyskytne na severu a zejména v Jizerských a Lužických horách. V tomto směru byly vydány další výstrahy na zcela extrémní a mimořádné srážky a podle vývoje povětrnostní situace byly pravidelně upřesňovány. Očekávalo se, že na severu se na řadě místních povodí od páteční noci mohou vyskytnout třetí stupně povodňové aktivity. Nelze tedy říci, že by povětrnostní a hydrologická služba jakkoliv „zaspala“. Potřebné informace měl k dispozici také celostátní integrovaný záchranný systém a v rámci svých kompetencí jich využíval.
Jednoznačnou prioritou má být člověk Skutečnost předpoklad naplnila. A protože se frontální systém zastavil a pomalu se otáčel právě nad Jizerskými horami, byl předpoklad ještě překonán. Jizerské hory se vzhledem ke své poloze vyznačují jedněmi z nejvyšších průměrných srážkových úhrnů u nás. Průměrné srpnové úhrny se zde pohybují kolem 100 milimetrů, roční kolem 800 mm, ve vyšších polohách i více. Od pátečního večera do soboty však na mnoha místech spadlo téměř 200 mm. Na každý čtvereční metr povrchu byl z atmosféry „vylit“ dvouhektolitrový sud vody. A to vše najednou, během jediného dne!
Výsledek ani nemohl být jiný, než že voda v potocích a malých řekách stoupala rychlostí, jakou v podhůří místní lidé ještě asi nikdy nezažili! Stoletá, pětisetletá, tisíciletá voda – kdo ví? Není to ale vůbec podstatné, protože jakýkoliv podobný odhad je stejně jenom pouhá statistická veličina. Ta se pro dané místo sice průběžně přepočítává, ale pořád nejde o nic jiného než o orientační modelovou hodnotu. Nikdo by si proto ani na chvíli neměl představovat, že jakákoliv další, třeba stoletá povodeň se ho již nemůže týkat – podobná může přijít klidně příští týden či měsíc znovu!
S těmi, kteří byli sobotními rychlými povodněmi postiženi, hluboce cítím. Dovedu si představit, jak je složité na rychlý vzestup vody reagovat, zachraňovat majetek či pomáhat sousedům. Z pozice klimatologa či meteorologa je skutečně těžké dávat doporučení, jak by se měli za takových situací chovat. Optimální způsob účinné reakce může vyhodnotit pouze ten, kdo v daném místě žije, dokonale ho zná a nepodceňuje sílu vody. Vím, že ne každý je toho schopen, ne každý v krizové situaci zachová klid a rozvahu. V takovém případě by mu měli pomoci členové regionálních složek integrovaného záchranného systému, kteří informace o hydrologickém vývoji k dispozici mají. Je ale třeba, aby také měli aktualizované krizové plány, jasné instrukce a pracovali pod jednotným vedením.
Zamýšlím-li se nad škodami tohoto víkendu, opět mne napadá, že představa vybudovat na vybraných místech záchytné vodní nádrže asi není tak scestná. Ekologové by si měli uvědomit, že člověk je tou nejcennější součástí přírody, která má být chráněna a mít zcela jednoznačnou prioritu. A místní občané by měli zvážit, co pro ně má větší význam – „ztráta“ území, nebo ztráta majetku či životů.
Za sobotní situaci určitě může příroda a jeden z jejích dalších extrémních projevů. Dnes je již zcela nesporné, že výrazných změn v počasí v posledních desetiletích přibývá a nejinak to bude nadále. Připouštím, že ne každý s tím musí souhlasit, jiný názor mají zejména ti, kteří zatím ještě nebyli žádnou podobnou katastrofou postiženi…
Připisovat to globálnímu oteplování a emisím skleníkových plynů by ale bylo příliš laciné, a hlavně zcela laické. Prostě – změny v klimatickém systému nyní probíhají rychleji než v minulosti a zvýšená extremalita počasí je jejich nejvážnějším projevem u nás. Proto tuto povodňovou úvahu končím stejně, jako zněl titulek mé úvahy o červencových teplotách – vzdor je marný, připravme se!
***
Je nesporné, že výrazných změn v počasí v posledních desetiletích přibývá a nejinak to bude nadále. Připisovat to globálnímu oteplování a emisím skleníkových plynů by ale bylo příliš laciné, a hlavně zcela laické.
O autorovi| JAN PRETEL klimatolog, ČHMÚ, e-mail: pretel@chmi.cz
