Nezasloužený útok na Violu vzešel z pera Richarda Ermla v Divadelních novinách (číslo19) u příležitosti přenesení titulu Všechno jen do putyk a ženským! z této scény do Ungeltu. Těžko říct, kdy pisatel Violu navštívil naposledy, ale kam paměť sahá - a to aspoň do doby před čtvrt stoletím - se zde neodehrávalo to, co by jen vzdáleně připomínalo jeho charakteristiku: „zas nějací herci za stolečkem, co si svými kultivovanými hlasy vychutnávají češtinu s texty v tvrdých deskách, zase ti neméně kultivovaní diváci usrkávající červené a čekající, až jejich herci k nim pozvednou zrak zpoza brýlí na čtení“. Autorovi se musela v hlavě splést dávná školní recitace s Puškinovým památníkem. Hlavně, že ještě nelogicky dodá, jak asi křivdí většině produkcí.
Vzhledem k tomu, že v témže čísle Divadelek píše Vladimír Justl Opožděný dopis Františku Langerovi, mohl se ho pan redaktor Erml při přejímání příspěvku pozeptat, jak to s tím předčítáním z tvrdých desek a s brejlemi na nose ve Viole bylo. Anebo ještě lépe, až zase bude v redakci vymýšlet, co z hladu napsat, sejít o patro níž do knihovny Divadelního ústavu a vypůjčit si sborník Ano, slyšet se navzájem. Tam se dočte třeba o Holanově Noci s Hamletem s Radovanem Lukavským nebo o Cocteauově Lidském hlasu s Jaroslavou Adamovou, která namouduši nepředčítala od stolku. Od zakladatele Violy Justla by se také dozvěděl o polozakázaných básnících, o hercích takřka bez honoráře, o publiku, které možná srkalo červené, ale také cítilo určitou pospolitost a prokouklo provokace StB. A jen namátkou z poslední doby: Boris Rösner, který zde deset let vkládal svou energii do řady projektů, skvělý Josef Somr a Blanka Bohdanová v The Gin Game, Eliška Balzerová a Můj báječný rozvod, Novecento...
O autorovi| Jana Machalická redaktorka LN
