Projevem, který je dnes pokládán za nejautentičtější výraz hloubky lidského bytí, jsou emoce. Čím nápadněji člověk věci navenek prožívá, tím jako by byl opravdovější. Ať láska, ať nenávist, důležité je, aby se tyto projevy draly z našeho nitra naplno a všichni kolem to viděli. Střízlivost se ve společnosti nenosí. Tento módní trend se nevyhnul ani církvi. Někdy před deseti dvaceti lety se jí jako velká voda prohnala vlna charismatické emotivnosti. V současné době si v ní emoce oblékají zejména podobu liturgickou. Ta je kultivovanější, ale méně spontánní. Proto tato „vlnka“ zůstává omezena na úzký okruh intelektuálů, zpravidla farářů, kteří se snaží mediálně ovlivnit své okolí.
Křesťanská víra má samozřejmě emocionální rozměr. Víra přece reprezentuje vztah a vztah bez emocí je totéž, co kamna bez ohně. Kamna jsou od toho, aby hřála. Z kamen musí sálat teplo. Pokud se tak neděje a my si to pouze extaticky balastními či liturgicky básnickými projevy namlouváme, obelháváme sami sebe. Křesťanská víra musí být založena hlouběji než v emocích. Musí stát na něčem pevném a stálém. V kamnech, kolem nichž je církev shromážděna, musí opravdu hořet oheň. Skutečně autentické lidské emoce vyrůstají pouze z realistického základu. Bez něj jsou jen chimérami, jimiž se pokoušíme vyvolat zdání toho, co není. Emoce, ať vášnivé, tak kultivované, realitu nikdy nevytvoří. Funguje to pouze opačně: Realita, kterou bereme vážně, probouzí emoce.
Realistickým základem křesťanské víry je událost Velkého pátku – ukřižování Ježíše Krista. Tento tragický lidský konec, k němuž došlo ve zcela určitém čase a na zcela konkrétním místě, nebyl osudovým dějinným omylem. Naplnilo se v něm Ježíšovo životní směřování. Golgotský kříž odhalil, že kdo je pravdivý a současně miluje, končí v tomto světě špatně. Říkat pravdu těm nahoře a současně milovat ty dole, je smrtící. A přesto je toto počínání životodárné. Kdo to tak vidí, ten věří ve vzkříšení! Ježíšův otevřený hrob v Bibli nedemonstruje nějaký biologický zázrak, ale vítězství konstruktivního nad destruktivním. Křesťanská víra je přesvědčení, že se vyplatí být spravedlivý a milovat, ačkoli se to nevyplácí. Život vyrůstající z tohoto přesvědčení má hloubku, i když je navenek docela střízlivý a našim zrakům se ztrácí v hrobě.
O autorovi| Emanuel Vejnar, evangelický farář
