A je to tady. Odložme růžové brýle a podívejme se pravdě do očí. Český fotbal se dostane na mistrovství světa jen shodou okolností, které mohou Baroš a spol. ovlivnit jen částečně. Pomalu se začíná uzavírat účet za celou kvalifikaci a nejsou to zrovna veselé počty. Až do remízy na Slovensku z minulého týdne v ní Češi působili víc než rozpačitě. A dva povedené zápasy nelichotivý dojem nevymažou.
Motto, které si vzala reprezentace za své po nástupu Ivana Haška, nicméně stále platí. Věříme. Stále věříme. Ale už nejen v sebe. Nyní také v pomoc Slovenska. To už jako jediné může v říjnu zbrzdit Slovinsko mířící do baráže.
A když se to nepovede? Pak je nutné spoléhat na San Marino, kam si Slovinsko pojede smlsnout na outsiderovi rovnou z Bratislavy. Kéž by fotbalový otloukánek po víc než pěti letech poprvé zvítězil zrovna ve chvíli, kdy se to náramně hodí Česku... Z takové víry až bolí hlava.
