Vitásková začala být stíhána od března 2013, zprošťující rozsudek vynesl Krajský soud v Brně v lednu 2019. Šlo o kauzu chomutovských solárních elektráren Zdeněk Sun a Saša Sun. Elektrárny totiž získaly licenci na výrobu před koncem roku 2010 ještě za vysoké výkupní ceny, i když nebyly dokončené.
V případě žaloby o 48,6 milionu korun odvolací soud podle Nejvyššího soudu přihlédl ke všem okolnostem a dospěl k přiměřené výši odškodného 600 tisíc korun. Nejvyšší soud také uvedl, že Vitásková nepřípustně polemizovala se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a nepodařilo jí zpochybnit logické argumenty, na jejichž základě soudy určily výši odškodnění.
Ve druhém případě obhajovala Vitásková ušlý zisk tím, že nemohla uzavřít po dobu stíhání manažerskou smlouvu. Podle Nejvyššího soudu však „neprokázala příčinnou souvislost mezi svým nezákonným trestním stíháním a neuzavřením manažerské smlouvy se společností Vemex,“ uvedl v úterý jeho mluvčí Petr Tomíček.
Vitásková byla předsedkyní ERÚ v letech 2011 až 2017. Podle ní bylo obvinění vykonstruované. Vydání licencí podle ní připustil její předchůdce v čele úřadu. Obžalovaná byla z trestných činů zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Krajský soud v Brně ji odsoudil v únoru 2016 k 8,5 roku vězení. Odvolací soud ji ale opakovaně osvobodil kvůli nedostatku důkazů.
Vitásková chtěla kandidovat na prezidentku. Nakonec ale nepředložila dostatek podpisů. Tvrdila, že jich dostala přes 64 tisíc, povinných je 50 tisíc. Nechtěla se prý ale dostat do „šedi“ ostatních kandidátů a rozhodla se všechny archy skartovat.
7. dubna 2022 |
