* Lékař zpravidla nejprve nasadí léky - takzvaná antihistaminika.
Existují ve formě tabletek, roztoků, sirupů, mastí, v topické formě k očnímu a nosnímu podání.
U těžkých alergických stavů je lze podat i injekčně.
* Antihistaminika 1. generace: začala se užívat v první polovině 20. století. Vyvolávají útlum a poruchy koncentrace, které brání například řízení automobilu. Podávají se proto spíše jednorázově nebo tam, kde je útlum žádoucí - například dítěti s úporným svěděním.
* Antihistaminika 2. generace: začala se užívat v 80. letech minulého století a nemají už tlumivý efekt. Působí rychle a většinou je stačí užívat v jedné denní dávce. Užívají se i dlouhodobě.
* Antihistaminika 3. generace: začala se užívat na počátku nového tisíciletí a někdy se označují jako antihistaminika s imunomodulačním působením.
Potlačují i neprůchodnost nosu u alergické rýmy nebo zvýšenou dráždivost průdušek u astmatu.
Mají i protizánětlivý efekt.
* Další možností léčby je alergenová imunoterapie. Jedná se o vakcíny obsahující látku, která alergii způsobuje. Lékař ji v postupně se zvyšujících dávkách aplikuje do oblasti paže jednou za týden nebo čtrnáct dní. Po určité době se dosáhne potřebné výše koncentrace alergenu a poté budete chodit na udržovací injekci jen jednou za měsíc po dobu tří až pěti let.
* Na jaře je dobré začít s vakcinací proti roztočům.
* Trvalá léčba snižuje nadměrnou reaktivitu organismu na rozdíl od užívání dle potřeby. Podceňování léčby může vést k chronifikaci choroby, těžšímu průběhu či k rozvoji závažnější formy.
*U některých alergií není potřeba užívat léky kontinuálně, ale v individuálních případech k tomu důvod být může. Například v pylové sezoně při každodenních potížích trvajících po dobu několika týdnů je dobré léky kontinuálně užívat.
