Jiří Paroubek (ČSSD)
Z pozice opozičního lídra reformu tvrdě kritizoval a nade vši pochybnost v tom bude pokračovat. Prakticky mu to však je k ničemu. Ovšem v kuloárech Lidového domu se říká, že si ve finále i Paroubek prosazení koaličního balíku opatření přál.
Údajně si od jejího uvedení do praxe slibuje, že bude mít na vládu a koaliční strany více munice, což se bude zejména v předvolebním boji hodit.
přeběhlíci Miloš Melčák a Michal Pohanka
Poté, co podpořili koaliční vládu, se vesměs čekalo, že poté zvednou ruku i pro její reformu. Překvapení by spíše bylo, kdyby tak neučinili. Pohanka s Melčákem sice přišli o pastelkovné, na kterém zprvu trvali (ovšem jen symbolicky, 80 milionů na to určených sice nepůjde rodičům, ale přímo do škol), prosadili si však zachování stravenek a kosmetické úpravy v sociálním a zdravotním pojištění.
Vlastimil Tlustý (ODS)
Občas bývá označován za dalšího vítěze. To je ovšem velmi diskutabilní. Tlustý si sice nakonec vyvzdoroval změny daňových sazeb (de facto na 19 procent, což byl předvolební program KDU-ČSL, který tehdy Tlustý kritizoval) a strhnul na sebe pozornost. Jenže také si získal nálepku problémového muže, který je ochoten protestovat i proti návrhu své vlastní expertní skupiny. Několik z devíti členů, se kterými zakládal platformu ODS, se navíc ve finále postavilo proti němu.
Ludvík Hovorka (KDU-ČSL)
Lidovecký poslanec připomínal hlavní postavu pohádky Jak stařeček měnil, až vyměnil. Kritik poplatků u lékaře nejprve trval na tom, že od nich musí být osvobozeny děti do osmnácti let, zatímco ministr zdravotnictví Julínek chtěl osvobodit děti do tří roků. Poté Hovorka po poradě s ostatními lidovci snížil svůj požadavek na děti do patnácti let, Julínek mu nabídl kompromis: nebudou platit děti do šesti let. Hovorka trval na svém a nakonec budou poplatky platit všichni. Jako jediný koaliční poslanec hlasoval proti reformě, jeho hlas ale koalici nechyběl.
premiér Mirek Topolánek (ODS)
Jednoznačný vítěz. S tím, že na svoji stranu nakonec získá přeběhlíky Melčáka s Pohankou, se víceméně počítalo od chvíle, kdy oba bývalí sociální demokraté podpořili vládu. Ovšem (ne)čekané problémy mu způsobili poslanci jeho vlastní strany v čele s Vlastimilem Tlustým. Byť se už několikrát zdálo, že je premiér přesvědčit nedokáže, Topolánek si nakonec dokázal ve vlastní straně zjednat pořádek.
