Jednání o koalici na pražském magistrátě se stalo další v hodně dlouhé řadě událostí, jež - slovy českých politiků - neznamenají konec světa. Máme to potvrzeno z nejvyšších míst, vyjádřil se v tom smyslu totiž sám prezident. Zatímco má Václav Klaus z médií dojem, že „nebesa pukají“, sám nepociťuje, že by se „bořil svět“. Jeden je hned klidnější, což se, zvlášť vzhledem k počínajícímu víkendu, nedá než ocenit.
Sdělení, že ta či ona událost v české politice „není konec světa“, jsem za ty roky vyslechl nemálokrát. Až se mi zdá, že zdejší politici nosí pojem „konec světa“ proklatě nízko. Cítí-li potřebu zdůraznit, že to či ono konec světa není, znamená to, že ten skutečný konec vyhlížejí, průběžně vyhodnocují situaci a promptně veřejnost seznamují se svými závěry. Na druhou stranu se ale častým užíváním konstatování, že konec světa nenastal, trochu snižuje jeho uklidňující potenciál. Kdyby, nedejbože, žižkovský vysílač vyletěl do vzduchu raketovou rychlostí a nadělal díry do všech přehrad vltavské kaskády, asi by se taky dalo říci, že to „není konec světa“. Důvod k jistému znepokojení by tu ale byl.
Ateď o něčem úplně jiném, konkrétně o jedné naprosté prkotině, kterou si ale troufnu považovat za docela výmluvnou. Na internetu se těší jisté popularitě výměna mezi publicistou Tomášem Baldýnským a bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem. TB v rubrice Poslední slovo v tomto deníku (27. 10.) vyzval PB, aby se šel zahrabat, na což PB reagoval sáhodlouhým textem (výtah uveřejnily LN 2. 11.), TB v Posledním slově (3. 11.) v diskusi pokračoval a PB opět promptně odpověděl (internetové Parlamentní listy 4. 11.).
Část toho zatím posledního Bémova vstupu se týká Baldýnského poznámky o exprimátorových „dvanácti stech uražených slovech“, což Pavel Bém má za „nebetyčně brutální novinářskou zkratku“, lež pronesenou s „neuvěřitelnou samozřejmostí“. Pan Bém si ta slova přepočítal sám a vyšlo mu 129, jak píše, „rozdíl řádu“. Sprostá mediální manipulace odhalena!
Naneštěstí pro poslance Béma mají textové editory funkci počítání slov a tato, ehm, autorita, dává za pravdu Baldýnskému. Dokonce jsem pro jistotu slova páně Bémova textu přepočítal manuálně, ke 129 jsem dospěl někde v úvodu. Možná je to vina mojí omezené představivosti, ale nejsem schopen přijít na jiný způsob, jak se ta tiráda o počtu slov mohla do Bémova textu dostat, než to, že byla napsána s plným vědomím toho, že je do poslední mrtě vylhaná. Skutečně zarážející je ale jiná věc -poslanec Bém cítil nutnost zalhat ve věci, která není ani trochu důležitá nejenom v kontextu všehomíra, ale ani v kontextu jeho sporu s Tomášem Baldýnským. Klidně mohl zrovna tenhle protivníkův špílec přejít a svou schopnost teatrálně se pohoršit předvést třeba na nějakém jiném. Ale ne. Jaký asi je páně poslancův modus operandi ve chvílích, kdy na rozdíl od této skutečně o něco jde?
O autorovi| ONDŘEJ ŠTINDL redaktor LN
