Miliardář dávající většinu svého majetku na charitu? Ale jděte. Už ta představa je pro nás symbolem buržoazní dekadence. Nás přece po dvě generace učili, že cílem kapitalistů je hromadění majetku. Je tedy normální, když ti nejzazobanější muži světa vyzývají ty jen o fous méně zazobané, aby dali polovinu majetku na veřejně prospěšné účely? Řekněme rovnou, že to je normální a v principu k nám přenosné.
Zkuste si představit, že máte k dispozici miliardu korun a chcete ji vrazit do statusových symbolů. Nejdražší vila se vejde do sto milionů, nejdražší auto i jachta do deseti milionů, nejdražší chata i chalupa do milionů. Hrome, tak kam s tou miliardou? Věřte tomu, nebo ne, ale peníze z takových zdrojů plynou i do tak progresivních projektů, jako je Centrum současného umění DOX v pražských Holešovicích.
V raných devadesátých letech byli zbohatlíci sami sobě karikaturou. Statusové symboly zazobanců té doby patří z dnešního pohledu do muzea kuriozit - třeba Discoland Sylvie či rolls-royce Fidelise Schlée. Je-li dnes statusovým symbolem miliardářů charita, mecenášství, pro postkomunistický svět je to užitečné dvojnásob.
Jména tradičních mecenášů z monarchie a první republiky jsme už zapomněli. Kde jsou Hlávkové, Lannové, Wittgensteinové, Škodové? Dnešním zazobancům scházejí nejenom rodinné tradice, ale zhusta i dobrý vkus. Svědčí o tom různé „šmoulovily“ na okrajích velkých měst. Vzniká-li společenský tlak na mecenášství, vkus už nebudou určovat lidé jako Fidelis Schlée, ale prostřednictvím peněz od miliardářů právě lidé, kteří sami vkus mají.
Čtěte „Miliardáři v USA...“ na straně 24
