Vím, že s novináři nemá cenu se přít. Mají totiž vždy poslední slovo. Ale text Miloše Čermáka Nesnesitelná prázdnost obsahu (LN 24. 11.) mi za to riziko stojí. Prostě proto, že řečeno parafrází jeho úvodních slov: „je celkem drzost, když zrovna Miloš Čermák obviňuje Mirka Topolánka z vyprázdnění politiky“.
Už úvodní Čermákova implikace „nedostatečné volební vítězství rovná se vyprázdněnost“ bere svou nelineární logikou dech. Nicméně podstatná je až implikace následná, která jde vstříc Paroubkovu oblíbenému fetiši - přeběhlictví. Pokud Čermák skutečně netuší, co je obsahem dohody s Melčákem a Pohankou, bude to zřejmě tím, že čerpá informace pouze z masových médií. Kdyby se někdy podíval na vládní servery, tak by věděl. Pokusím se nejen jemu osvěžit paměť, alespoň v pár základních bodech.
Mimo jiné i díky zmíněné dohodě vznikla vláda, která: stabilizovala veřejné finance, provedla nejhlubší reformy od roku 1990, které vracejí chování lidí ke konzervativním hodnotám v oblasti zdravotnictví, sociálních dávek a daní, zásadní reformu policie a justice, rekodifikaci základních kodexů a omezila byrokracii, především ve vztahu k podnikání. Uvádím souhrnné názvy oblastí, které jsou ikonami pravicového reformního programu, za nimiž jsou stovky konkrétních opatření a čísel.
Myslím, že těchto 66 slov jako odpověď na Čermákův text stačí. Kdyby se podíval do vládních materiálů a porovnal je s programem ODS, mohl si celou tu tirádu o vyprázdněnosti Topolánkovy politiky ušetřit. Krátká fakta jsou vždy lepší než dlouhé úvahy. Vždy je lepší soudit viditelný obsah než skákat na temné náznaky.
Jediná významná chyba Nevyčítám Miloši Čermákovi, že v médiích se o skutečném obsahu vládní politiky mnoho nedočetl. Dobře vím, že takové noviny by nešlo prodat a je odpovědností vlády, aby potřebné informace dostala k lidem jinou cestou. Tím méně však může Čermák vlastní informační deficit vyčítat premiérovi. Řečeno slovy reklamy: „to, že o něčem nevíte, ještě neznamená, že to neexistuje“. Čermák má pravdu v tom, že vláda naprosto nezvládla boj s populismem a demagogií. To je největší a také jediná významná chyba této vlády, kterou je třeba napravit. Jen dodávám, že šlo o demagogii a populismus nikoli pouze politických soupeřů, ale i novinářů. Novinářů, kteří se vždy spravedlivě rozhořčí, když reformy prosazené prakticky s menšinovou vládou neodpovídají jejich utopicky pravicovým představám. Novinářů, kteří se vždy spravedlivě rozhořčí, když jsou reformy natolik pravicové, že nejsou dostatečně populární.
Mezi novináři jsou výjimky. Výjimeční publicisté, kteří navzdory marketingovému tlaku píší o tom, o čem něco vědí. Jsou také výjimky mezi politiky. Politici, kteří navzdory marketingovému tlaku dělají to, o čem jsou přesvědčeni, že je správné. Nakonec je to v politice i v novinařině stejné. Hloupost, přehnané ambice, touha po moci a vnitřní prázdnota jsou vlastnostmi většiny. Já jsem už jako novinář fandil menšině. Menšině, která nazývá prázdnotu prázdnotou a obsah obsahem.
O autorovi| Martin Schmarcz, poradce předsedy vlády
