NEZÁVISLÝ TISK
Vříjnu označil Václav Benda zavření slovenských demokratů Jána Čarnogurského a Miroslava Kusého za čistě sebevražedný akt režimu, za touhu být zničen absolutně a beze zbytku. A jako oběšenec, který se v oprátce pro jistotu ještě zastřelí, se režim definitivně pohřbil masakrem 17. listopadu. Nově ustavená vláda je v tomto ohledu právě takovým počinem.
Není vládou odborníků, za jakou se chtěla vydávat: kdo z jejích členů má nějaké renomé? Její šeď by snad šla vysvětlit nezájmem skutečných profesionálů, kteří už tuší nadcházející příležitost a nechtějí se teď zdiskreditovat. Není ani vládou koaliční – patnáct komunistických ministrů z dvaceti působí spíše jako provokace nebo test, co ještě lidé a opozice spolknou. Není ani skutečnou prozatímní vládou, která by připravovala cestu obnově a na níž by mohla navázat nějaká vláda většinová či národní jednoty.
Ale jak všechno špatné je k něčemu dobré, tak i tato nová vláda dodala nový impuls běhu událostí a lidem i konkrétní cíle: po počátečním váhání se vyjasnila otázka pokračování stávky studentů i kulturních institucí, Občanské fórum vyslovilo požadavek demise a termín svobodných voleb.
Takovéto konkrétní cíle (navíc vyřčené před širokou veřejností) jsou důležité pro každodenní posuzování postojů konkrétních lidí, a to jak z řad režimu, tak i opozice. A právě v jejím případě se neodbytně vtírá určitá nejistota.
Nelze nevidět, že režim může podle potřeby sestavovat nové vlády každý týden, až do vyčerpání generálů, odborníků, nestraníků i žen. Má-li tedy být nová vláda skutečně přijatelná, je třeba zdůraznit přímé požadavky (s výhodou jejich snadného praktického zdůvodnění), protože ty jsou snáze kontrolovatelné – uniformu od civilu rozezná každý, odborníka od „odborníka“ už méně.
Při vystoupení před statisícovým davem zapůsobí vždy hlouběji konkrétní argumenty, jména, termíny. Proč tedy nešlo na Václavském náměstí zdůraznit (resp. zopakovat) požadavek, nikoliv prosbu, civila do ministerstva obrany a nestraníka na vnitro? Opozice jako by tím podržela kácející se stoličku režimu.
Informační servis č. 19
