Ač se snažím nevšímat si veřejného dění a co nejrychleji dokončit překlad, který právě mám na psacím stole před sebou, přece jen ke mně vnější dění doléhá: musím taky občas vyjít z domu, abych nepřirostla k židli u počítače. A tak jsem včera v parku na vrchu svatého Kříže nad Žižkovem zaslechla útržek z rozhovoru dvou starších pánů, kteří tam venčili psy. Bavili se o volbách do Evropského parlamentu – a pak že ty volby zajímají jen kandidáty a reklamní agentury! Pánové si povídali o Vlastimilovi Tlustém, a skoro bych se pod jejich nelichotivá slova podepsala, kdyby si ovšem neříkali, že takového... (doplňte si sami) bude nejlépe poslat do Bruselu, aby škodil jinde. Zda ho budou volit, nevím, bylo mi trapné zastavit se, abych slyšela, jak to dopadne.
Také pád vlády a vyjednávání o vládě nové mě těžko mohly minout, počítač mi každou chvíli zálibně oznamuje, co kde píšou. Moc o tom nepřemýšlím, spíš se mořím s různými oříšky v překladu, ale občas mi to nedá. Není to škoda, že v nové vládě nemá být Karel Schwarzenberg? Chápu sice, že ho kandidovali zelení, kteří se na Hradě netěší žádné oblibě, ale přesto si myslím, že jsme lepšího ministra zahraničí neměli a hned tak mít nebudeme. A když už se mluví o vládě odborníků... Nojo, já vím, že pan prezident si přeje vládu „plnohodnotnou“, i já bych byla radši, kdyby ta, která vznikne, nebyla „podřadná“, ale jak sestavit „plnohodnotnou“ vládu bez voleb, je mi záhadou. Na rozdíl od některých politiků bohužel nejsem Všeználek.
Kdyby se mě – stejně jako nás všech – netýkalo, jak bude nová vláda vypadat a co bude dělat, asi bych lépe ocenila některé výroky, které v souvislosti s ní padají. Patrně by mě v tom případě pobavilo, že Jiří Paroubek hodlá spolupracovat s Demokratickou stranou zelených: je to přece od něj čiročiré pokrytectví. „Spolupracovat s Demokratickou stranou zelených“ znamená používat hlasy dvou vyloučených poslankyň zvolených za zelené, nic víc. Totiž pardon, možná má ta spolupráce i druhou stranu, možná ty dvě dámy za hlasování s ČSSD něco pěkného dostanou, ale o tom se jistě veřejně mluvit nebude.
A když už jsme u toho veřejného mluvení, hloubala jsem chvíli také o tom, zda mi vadí, že se nebudou smět zveřejňovat policejní odposlechy. Na jedné straně s tím souhlasím, pamatuji se stejně dobře jako Bohumil Doležal na velehnusný pořad sestavený ze slov Václava Černého na začátku normalizace, takže vím, jak snadné je odposlechy politicky zneužít. Taky jsem už někdy nahraný rozhovor stříhala a je mi známo, jak snadno se dá mluvčímu kombinací slov vsunout do úst něco, co vůbec neřekl. Krom toho chovám podezření, že úniky odposlechů občas zprostředkovávají „spřátelení“ policisté, a soudím, že policisté by neměli dělat politiku. Má to ovšem i druhou stranu: pokud si vzpomínám, rozhovory o „kapřících“ byly pro veřejnost hodně dlouho zdrojem upřímné zábavy. Zábavy v podstatě nevinné: o korupci ve fotbale nepochybně věděli fanoušci už předtím a rozhodně kvůli ní na fotbal chodit nepřestali.
***
Pánové si povídali o Tlustém, a skoro bych se pod jejich nelichotivá slova podepsala, kdyby si ovšem neříkali, že takového... bude nejlépe poslat do Bruselu, aby škodil jinde
