Do této doby přišlo neokonfuciánství s požadavkem reformy norem chování. Vítězný přístup reprezentuje historik a politik S’-ma Kuang. Byl přesvědčen, že císař nemá napodobovat vzory starověku, ale musí vycházet z praxe.
Za vlády dynastie Ming (1368–1644) se počet obyvatel Číny zdvojnásobil na asi 160 milionů. Zakladatelem je Ču Jüan-čang, rolník a pozdější císař, jenž byl proslulý svou ošklivostí a šetřivostí. Chtěl udržet centralizovanou vládu. Mingský režim se silně militarizoval – nejprve aby vyhnal Mongoly, později s cílem udržet stabilitu. Čínské národní obrození nenavázalo na odkaz sungské říše a hledalo vzor v impériích Chan a Tchang. Na obranu byla vybudována Velká čínská zeď. Rozvíjí se výroba porcelánu, nábytku a hedvábí. Třetí císař zvaný Jung-le přemístil metropoli do Pekingu, kde založil tzv. Zakázané město.
Zde sídlila i dynastie Čching (1644–1912). Jejím zakladatelem je Chuang-tchaj-ťi, syn Nurhačiho, mocného vládce Mandžuska. Tato dynastie dobyla Čínu roku 1644. Od této doby se mluví o vládě Mandžuů, přičemž jejich první císaři jsou považováni za nejdynamičtější. Snažili se udržet centrální vládu, a to tak, že princové dostávali majetek a penzi, avšak nesměli se stát místními vládci. V období dynastie Čching do Číny začali připlouvat Evropané, první kontakty zprostředkovávali jezuitští misionáři. Došlo k řadě povstání, až 12. října 1912 nakonec byla ohlášena abdikace šestiletého Pchu-i, posledního císaře.
Již několik měsíců předtím, dne 1. ledna, byl prozatímním prezidentem Čínské republiky prohlášen Sunjatsen (1866–1925). Po jednáních s nově ustavenou vládou se svého úřadu již po měsíci vzdal ve prospěch generála Jüan Š’-kchaje. V dubnu 1912 se spojili umírnění generálové a Čínská revoluční liga. Vznikl Kuomintang (KMT, Národní strana) a Sunjatsen byl až do své smrti jeho vůdcem. Jeho názory ale byly na obtíž stoupencům absolutistické vlády. Kuomintang byl zakázán a Sunjatsen vyhnán do Japonska. Vrátil se v roce 1921 a KMT začal reorganizovat. Jeho nástupce Ťiang Ťie-š’, známý spíše jako Čankajšek (1887–1975), se naopak rozhodl od jeho přístupu ustoupit. Za jeho vlády došlo k rozkolu mezi KMT a čínskými komunisty. Nedůvěřoval totiž sovětskému modelu ani jejich cílům. V roce 1928 se mu podařilo získat kontrolu nad celou Čínskou republikou. V druhé čínsko-japonské válce (1937–1945) sice jeho pozice ještě více vzrostla, vláda ale byla výrazně oslabena. Po skončení války se pokusil rozdrtit staronové domácí nepřátele – komunisty – nakonec ale prohrál a nezbylo mu než se uchýlit na ostrov Tchaj-wan.
