Doyen českých spisovatelů si do posledních dnů uchoval bystrou mysl. Třebaže tělo občas přestávalo poslouchat, hlava žila stále naplno. Vlídný, usměvavý, vtipný, elegantní a galantní starý pán v typickém roláku a s neodmyslitelnou cigaretou nonšalantně přehodil nohu přes nohu a začal vyprávět. Historek znal na tisíce, nejvíc ho bavily ty z hereckého prostředí, protože odtud sám, coby dítě hereckých kočovníků, pocházel. Znal lidi, divadelní i filmové prostředí, herecké klepy, nešetřil trefnými postřehy, s anglickým humorem glosoval pošetilost hemžení, jehož byl svědkem bezmála jedno století.
Znal výtvarníky a kolegy spisovatele – některým byl redaktorem, některé pro českou literaturu objevil, s jinými byl prostě jen kamarád. Protože znal skoro všechny, uváděl často na pravou míru omyly, jež se v médiích chronicky opakují. „Zajímá vás, jak to bylo?“ ptával se a hned dal k lepšímu autentickou verzi. Nebál se svrhnout některé zavedené autority z jejich piedestalu, nikdy však nepomlouval, ačkoli materiálu v životě nasbíral dost a dost.
Byl rozený vypravěč, ale trvalo poměrně dlouho, než si to uvědomil natolik, že se slovem začal živit. Branaldovi-spisovateli předcházel redaktor a dramaturg a agent firmy Speedwell Motor Oils a ještě předtím drážní inspektor i bankovní úředník. Ze všech profesí, které, až na toho agenta s olejem, miloval, vytěžil poutavé knihy, v nichž barvitě líčil odpozorovaný život.
Stříbrnou parukou, knížkou, jíž vzdal hold hercům rodné kočovné společnosti, vstoupil roku 1947 do literatury. A už z ní neodešel. Psal literární reportáže, historické romány, fakta kombinoval s fikcí, mapoval nejrůznější lidská činění. Podle jeho knih se točily filmy i seriál – třeba Dědeček automobil, Pozor, vizita! nebo Sestřičky či Stříbrná paruka... Napsal několik vzpomínkových knih, v nichž se vyrovnal i s omyly svého života (až po sovětské okupaci požádal o vyškrtnutí z KSČ a měl pak v době normalizace potíže). V jiných modeloval portréty těch, jichž si vážil – malíře Lhotáka (Můj přítel Kamil), připomínal velké osobnosti – Seiferta, Hrubína, Radoka, Wericha, Boudu, Hrabala. Už nežili, když jim Branald věnoval vzpomínku ve své poslední knížce Tichý společník. Autor ji vítal v předvečer svých pětadevadesátin! Ještě před tím však napsal podrobný životopis čtvrti Spořilov, v níž strávil většinu života (Převleky mého města).
„Slovo spisovatel znamená povinnost plnit krom nakladatelské ještě dvě další nepsané smlouvy. Tu první uzavřel autor se svým svědomím. Tu druhou se čtenářem... Marná sláva – slovo musí být kamenem, věta zdí, námět základem, a v tom domečku stoleček, u stolečku židlička a na židličce musí sedět živý člověk. Zdá se to jednoduché, a není,“ napsal v knize Andělské schody, věnované spisovatelské profesi. Jeho texty se však čtou lehce a co je hlavní, nestárnou.
***
Adolf Branald (4. října 1910 – 28. září 2008) „Leckteří psali, aby jejich knížka prošla, a žili, aby přežili. Improvizace to byl národní program. A kdyby nemuseli jen přežívat? V tom vidím největší křivdu nejen na spisovatelích. A všichni čerti mě berou, když vidím, jak mají komunisti tu drzost nás ještě obtěžovat úvahami, kdo bude jejich předsedou. Asi bych porušil všechny zákony a zavřel je," komentoval Adolf Branald situaci v roce 2005.
spisovatelské dílo: Stříbrná paruka (1947) V hlavní roli Matyáš (1947) Severní nádraží (1949) Lazaretní vlak (1950, 1959) Chléb a písně (1952) Hrdinové všedních dnů (1953) Dědeček automobil (1955) film Dědeček automobil (1957) Tisíc a jedno dobrodružství (1955) Vandrovali vandrovníci (1956) Král železnic (1959) Skříňka s líčidly (1960) Kouzelné zrcadlo (1961) Ztráty a nálezy (1962) Voják revoluce (1962) Promenáda s jelenem (1963) Vizita (1967) filmy Pozor, vizita! (1981), Sestřičky (1983) Důvod k zabití (1969) Sentimentální průvodce po pražském nábřeží (1970) Valčík z Lohengrina (1972) Dva muži v jedné válce (1979) Zlaté stíny (1980) My od divadla (1983) Zrození velkoměsta (1985) My od filmu (1988) Andělské schody (1990) Báječní muži na okřídlených ořích (1992) Živé obrazy (1992) Děkovačka bez pugétů (1995) Pražské promenády (2000) Převleky mého města (2000) Tichý společník (2005) filmografie herecká: Československý Ježíšek (1918) Aloisův los (1919) Komptoiristka (1922) Venoušek a Stázička (1922) Hraběnka z Podskalí (1926) Dědeček automobil (1957)
