Olé, olé, olé, vyhrajeme, vyhrajeme... Skandování doplněné mexickou vlnou často používají fotbaloví fanoušci k povzbuzení svých svěřenců. Jak si nedávno všimli entomologové, pořádně rozvlnit se dovede i početný včelí dav.
Největší sběračky medu, jihoasijské včely zlaté (Apis dorsata), budují svá hnízda především v lesích. V průměru zhruba metrové, poměrně jednoduché příbytky zakládají nejčastěji vysoko ve větvích stromů nebo pod skalními převisy.
Dělnice, které dorůstají až dvou centimetrů, neustále zakrývají celé hnízdo vlastními těly, a to hned v několika vrstvách. V určitém okamžiku se navíc některé z nashromážděných včel začnou synchronizovaně pohybovat tak, že vnější pozorovatel vidí vlny. Na rozdíl od fotbalových fanoušků však včely nezvedají ruce (tedy spíše nohy), ale hýbou celým trupem a třepotají křídly. Na vytváření impozantní vlny se podílí hned několik vrstev na sebe navěšených dělnic. Celkově se tak rozhýbou stovky a možná i tisíce včel.
Blíže se na smysl podivného vlnění podívali vědci vedení Geraldem Kastbergerem z univerzity v rakouském Gratzu s kolegy z Královské botanické zahrady v Londýně. „V roce 1990 jsem byl na vědeckém kongresu v Indii a právě tam jsem včely zlaté spatřil v přírodě poprvé. Od té doby s nimi pracuju. Myslím totiž, že mohou posloužit jako dobrý model i pro prozkoumání chování dalšího sociálního hmyzu,“ vysvětluje šéf týmu.
A nutno říci, že Kastberger měl při práci na co navázat. Na univerzitě v Gratzu totiž prováděl své experimenty slavný zoolog Karl von Frische. Ten v 60. letech minulého století přišel s překvapivým poznatkem: včely se dorozumívají pohybem, jejich „mluva“ je poměrně složitá a propracovaná. O směru a vzdálenosti místa s potravou se navzájem informují prostřednictvím zvláštního „tance“.
Roj si poradí i bez šéfa Gerald Kastberger ve čtení včelí komunikace úspěšně pokračuje. S kolegy nafilmoval 450 vln na hnízdech gigantických medonosek v Nepálu. Následně odborníci nahrávky rozfázovali na krátké sekvence. Z těchto a dalších analýz vyplynulo, že vlnu spouští nálet predátora, například sršně, který si rád pochutnává na dospělých dělnicích, uvádí studie zveřejněná tento týden v on-line vydání časopisu PloS ONE.
Jakmile se útočník přiblížil k hnízdu, včely se rozvlnily. Tichý predátor míval na svědomí spíše menší vlnu. Pokud však útočník navíc řádně zabzučel, nabírala vlnová odezva na síle. Výrazný pohyb včelstva vetřelce zpravidla vyděsil. Zhruba ve vzdálenosti padesáti centimetrů od hnízda se obracel na ústup. Teorii o obranné funkci potvrzuje i fakt, že vlna vždy mířila k vetřelci.
Podle vědců je strategie včel zlatých výhodná díky své relativně malé energetické náročnosti. Zároveň se zúčastněné dělnice nevystavují žádnému zvláštnímu nebezpečí na rozdíl od situací, kdy používají k obraně žihadlo.
Gerald Kastberger se navíc domnívá, že vlna slouží i jako „nástěnka“, na kterou si jednotlivé členky včelí komunity připichují vzkazy. Když se vlna rozhýbe, začnou informace „téct“ do dalších oblastí hnízda. A tento komunikační kanál funguje prostřednictvím dotyku, takže ho lze na rozdíl do zmíněného „tance“ použít třeba i za tmy.
„Naše zjištění může mít širší uplatnění. Řeší vlastně velmi aktuální otázku – jak zorganizovat chování skupiny jedinců, které chybí šéf,“ poznamenává Gerald Kastberger. Výsledky dalších experimentů by podle něj mohly objasnit principy spolupráce a přijímání rozhodnutí v jednolité skupině.
Otázkou zůstává, jak brzy Kastberger přesvědčí o svých poznatcích další entomology. Karl von Frisch, ač v roce 1973 získal za poznání komunikace včel Nobelovu cenu, musel čelit mnoha pochybovačům. „Tanec“ se jim zdál příliš složitý, navíc nevěřili, že může přenášet tak různorodé informace. Teprve radarová měření pohybu jednotlivých dělnic provedená v roce 2005 většinu skeptiků přesvědčila.
***
Mexická vlna namísto žihadla
Proč se včely shromážděné u hnízda neustále vlní, přemýšleli vědci. Tým vedený Geraldem Kastbergerem z univerzity v rakouském Gratzu nyní zjistil, že jde o velmi účinnou metodu k odehnání protivníka. Navíc spolu včely prostřednictvím vlny také komunikují.
Vlna vytvořená včelími těly na You tube pod heslem: Bees do the wave to scare away predators
Badatelé studovali včely zlaté (Apis dorsata), které patří k největším - dělnice mohou mít tělo dlouhé až dva centimetry. Obří sběračky medu žijí v jižní a jihovýchodní Asii, především v lesích. Při předchozím průzkumu taneční řeči, umístili vědci na záda včely anténku, která umožnila její nepřetržité sledování pomocí radarových vln.
