Prožil - a stále ještě prožívá -život plný zvratů. Tomuto klišé, které je kupodivu možné aplikovat na téměř každý lidský příběh, se u Manuela Noriegy jednoduše nedá vyhnout.
Narodil se v chudé rodině s kolumbijskými kořeny, chtěl být psychiatrem, ale kvůli nedostatku peněz se dal k armádě. Dotáhl to až do generálské pozice a nakonec i do čela své země - nepříliš velké, ale strategicky položené Panamy. Býval na výplatní pásce americké CIA, jeho chlebodárci ho ale nakonec se zbraní v ruce odstavili od moci. A když mu vypršel zkrácený trest v miamském vězení, místo propuštění putoval do Francie za vidinou dalších let strávených v žaláři - byť opět asi fešáckém.
Manuel Antonio Noriega Moreno, jak zní jeho celé jméno, přišel na tento svět v roce 1934. Otce prý nikdy nepoznal a vyrůstal u tety v jedné ze zchátralých čtvrtí metropole Panamy. Pak se ale objevily dva - respektive tři - faktory, jejichž kombinace mu zajistila postupný kariérní růst. Armáda, náklonnost pozdějšího vojenského vládce země Omara Torrijose a právě americká podpora dle zásady „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“.
Začátek Noriegovy spolupráce s Američany se uvádí různě. Například podle britské BBC spadá počátek jeho kontaktů s s americkou tajnou službou už do 50. let, kdy studoval na vojenské akademii v Peru. Pro Washington byl prostředníkem v dodávkách pomoci salvadorským a především nikaragujským povstalcům. Nemluvě o poskytnutí oblasti kolem Panamského průplavu ke špionážním účelům.
V době po nástupu Fidela Castra k moci na Kubě a dalším rudnutí Latinské Ameriky byl každý spojenec, byť tak problematický jako Noriega, dobrý. A „ananasové tváři“, jak se mu kvůli jeho zjizvenému obličeji občas nelichotivě přezdívá, se dařilo. Někdy tedy bylo třeba štěstěně pomoct. Dodnes se například spekuluje o jeho roli v pádu letadla, v jehož troskách zemřel v roce 1981 jeho mentor Torrijos -čímž se Noriegovi otevřela cesta k moci. Dokončil ji o dva roky později, když se stal neomezeným vládcem. Za jeho vládnutí byli likvidováni političtí odpůrci, zřejmě nejznámějším případem je brutální vražda hlasitého kritika jeho režimu Huga Spadafory z roku 1985. Tělo s uříznutou hlavou bylo nalezeno nacpané v poštovním pytli poté, co byl Spadafora odvlečen komandem zabijáků na panamsko-kostarické hranici. Noriega sice nechal hned dvakrát uspořádat v zemi prezidentské volby, jejich výsledky ale zcela nepokrytě zfalšoval ve prospěch svého kandidáta.
Vaz mu však v neposlední řadě zlomily dvě věci: obchodování s drogami (zapletl se prý s neblaze proslulým medellínským kartelem z Kolumbie) a špionážní hry na více stran. Kromě Američanů totiž údajně předával informace jak jejich některým spojencům (mluví se o Tchaj-wanu a Izraeli), tak komunistické Kubě. A k tomu je třeba připočíst zprávy o zbrojních obchodech s levicovým sandinovským režimem v Kolumbii.
V roce 1988 jej americký Senát a později i federální soud obvinily z rozsáhlých obchodů s narkotiky. Nepokrytě zfalšované volby z konce roku 1989 a útoky na americké vojáky v Panamě pak už byly pro Washington poslední kapkou. Tehdejší prezident George Bush starší nařídil invazi do Panamy. Noriega se uchýlil na vatikánskou nunciaturu, nakonec se jej z ní ale podařilo vypudit - mimo jiné i ohlušující hudbou pouštěnou zvenku. V roce 1992 jej soud v Miami uznal vinným z obchodů s drogami, vydírání a praní špinavých peněz. Komplikovaná sága jeho spojenectví s USA definitivně skončila.
***
Rozsudky V roce 1992 byl v Miami shledán vinným z osmi zločinů, mimo jiné z obchodu s drogami. Verdikt zněl 40 let vězení, později byl zkrácen na 30 let a za „dobré chování“ nakonec na 17 let. V roce 1995 jej odsoudili i v rodné Panamě -v nepřítomnosti - na 20 let za mřížemi.
