PRAHA Zlomíte-li si na počátku března ruku, zamiřte raději rovnou do jedné z vojenských nemocnic. Na rozdíl od řady fakultních a krajských zařízení se totiž nejspíš nebudou potýkat s odchodem nespokojených lékařů. A nehrozí tedy, že některá oddělení zavřou.
Ani v jedné ze tří vojenských nemocnic v Česku se lékaři nepřipojili k protestní akci „Děkujeme, odcházíme“, kterou se lékaři napříč republikou domáhají vyšších platů. „Nemáme zaznamenané žádné velké odchody, které by se vymykaly běžné situaci,“ řekla LN mluvčí Ústřední vojenské nemocnice v Praze Jitka Zinke. Stejná situace panuje ve Vojenské nemocnici Olomouc, kde k protestní akci zahrnují odchod dvou lidí. „Ale je to vlastně běžná fluktuace, k níž dochází rok co rok,“ poznamenal ředitel zařízení Lubomír Dobeš. Zatím žádnou výpověď neeviduje vedení třetí vojenské nemocnice, v Brně. „Nepřišlo nic,“ potvrdila LN Zdena Balcárková ze sekretariátu ředitele.
Důvodů, proč lékaři vojenských nemocnic nenásledují své kolegy, může být hned několik. Sami ale o podmínkách své práce mluví jen neochotně. Někteří neoficiálně přiznávají, že jejich pozice je lepší než u mnoha kolegů v malých nemocnicích. Jiní míní, že by protestní podání výpovědi ve vojenské nemocnici ničemu nepomohlo. „Že by se zlepšily poměry a že by nakonec lékaře vzali zpět, to by se určitě nestalo,“ řekl LN pod podmínkou anonymity jeden z lékařů vojenské nemocnice v Praze s tím, že vedení chce výrazně šetřit. Dalším důvodem ale může být i to, že by pro vyhlášené vojenské nemocnice nemusel být větší problém sehnat jiné lékaře.
Pro část lékařů, kteří jsou zároveň vojáky z povolání, navíc platí jiné podmínky. Nemohou být členy odborů, při odchodu pro ně platí pravidla daná služebním poměrem, a mnozí z nich jsou navíc absolventy vojenské lékařské fakulty, po jejímž absolvování musejí zůstat dvojnásobek doby studia v řadách armády. Lékaři-vojáci jsou ale ve vojenských nemocnicích ve výrazné menšině.
O situaci v některých dalších nemocnicích čtěte na straně 5
