Evidován byl pod krycím jménem Roman. Vojenská kontrarozvědka za komunistického režimu spadala pod Státní bezpečnost. Na nově spuštěných internetových stránkách Archivu bezpečnostních složek www.abscr.cz je nyní zpřístupněna databáze 309 pomocných registračních protokolů o 140 tisících lidech.
Každý si zde může vyhledat jména lidí z celého Československa, o které se vojenská kontrarozvědka zajímala. Jsou mezi nimi prověřované osoby i spolupracovníci „Hlavním důvodem zpřístupnění záznamů je snaha o maximální transparentnost,“ řekl ředitel Archivu bezpečnostních složek Ladislav Bukovszký.
Vyhledat jednotlivé osoby lze podle jejich příjmení a jména, nebo podle data narození. „Nejstarší protokol pochází z roku 1954, naopak nejmladší je z roku 1989,“ řekl Bukovszký.
Dokumentace bude přibývat
Zatím není jisté, zda jsou v seznamech nějaká jména, která zatím nebyla zveřejněna. „Hned poté, co byla dokončena digitalizace, jsme veškeré materiály daly na webové stránky. Zatím jsme neměli čas je podrobně prostudovat," vysvětlil mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Reichl.
Zveřejněná dokumentace ale zatím není kompletní, pomalu by měla být doplňována ještě o další svazky. Zveřejněny by měly být všechny registrační a archivní protokoly. Mezi ně patří například i informace z více než čtyř set pytlů plných materiálů, které byly určeny ke skartaci. Ty již nedávno odhalily, že polistopadoví ministři vnitra a obrany Richard Sacher a Miroslav Vacek byli evidováni jako spolupracovníci kontrarozvědky.
Metody kontrarozvědky: mučení a brutální výslechy
Vojenská kontrarozvědka byla zřízena 15. dubna 1945. Její hlavní úkol spočíval ve zpravodajské ochraně armády, vojenského průmyslu a státních hranic. Od samého počátku byla však kontrarozvědka pod výrazným vlivem Komunistické strany Československa. Po únoru 1948 začala naplno pracovat na plánu totalitní vlády: vytvořit z armády spolehlivý mocenský nástroj. Podílela se například na propuštění politicky nespolehlivých vojáků z armády.
Později mezi její hlavní aktivity patřilo odhalování takzvaného vnitřního nepřítele v armádě, aktivit západních tajných služeb, odhalování velezrad, teroru, diverze, nepřátelské propagandy či příprav zběhnutí. K jejím metodám běžně patřily provokace, brutální výslechy, fyzické a psychické mučení.
Dokumenty a materiály, které mají nyní historici k dispozici, však nejsou zdaleka kompletní. Vojenská kontrarozvědka měla dostatek času, po pádu totalitního režimu, nejdůležitější informace zničit.
Každý si zde může vyhledat jména lidí z celého Československa, o které se vojenská kontrarozvědka zajímala. Jsou mezi nimi prověřované osoby i spolupracovníci „Hlavním důvodem zpřístupnění záznamů je snaha o maximální transparentnost,“ řekl ředitel Archivu bezpečnostních složek Ladislav Bukovszký.
|
Hned poté, co byla dokončena digitalizace, jsme veškeré materiály daly na webové stránky. Zatím jsme neměli čas je podrobně prostudovat.
Dokumentace bude přibývat
Zatím není jisté, zda jsou v seznamech nějaká jména, která zatím nebyla zveřejněna. „Hned poté, co byla dokončena digitalizace, jsme veškeré materiály daly na webové stránky. Zatím jsme neměli čas je podrobně prostudovat," vysvětlil mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Reichl.
Zveřejněná dokumentace ale zatím není kompletní, pomalu by měla být doplňována ještě o další svazky. Zveřejněny by měly být všechny registrační a archivní protokoly. Mezi ně patří například i informace z více než čtyř set pytlů plných materiálů, které byly určeny ke skartaci. Ty již nedávno odhalily, že polistopadoví ministři vnitra a obrany Richard Sacher a Miroslav Vacek byli evidováni jako spolupracovníci kontrarozvědky.
Metody kontrarozvědky: mučení a brutální výslechy
Vojenská kontrarozvědka byla zřízena 15. dubna 1945. Její hlavní úkol spočíval ve zpravodajské ochraně armády, vojenského průmyslu a státních hranic. Od samého počátku byla však kontrarozvědka pod výrazným vlivem Komunistické strany Československa. Po únoru 1948 začala naplno pracovat na plánu totalitní vlády: vytvořit z armády spolehlivý mocenský nástroj. Podílela se například na propuštění politicky nespolehlivých vojáků z armády.
Později mezi její hlavní aktivity patřilo odhalování takzvaného vnitřního nepřítele v armádě, aktivit západních tajných služeb, odhalování velezrad, teroru, diverze, nepřátelské propagandy či příprav zběhnutí. K jejím metodám běžně patřily provokace, brutální výslechy, fyzické a psychické mučení.
Dokumenty a materiály, které mají nyní historici k dispozici, však nejsou zdaleka kompletní. Vojenská kontrarozvědka měla dostatek času, po pádu totalitního režimu, nejdůležitější informace zničit.
