Volfová: Rath se rétorikou může srovnávat se Zemanem, Gazdík ať radši drží hu*u

Česká suverenita je na české politické scéně paběrkujícím subjektem, jenž samostatně neabsolvoval jediné volby do Poslanecké sněmovny. Pouze roku 2013 byl součástí pravicově-nacionálního bloku Hlavu vzhůru, jehož lídrem byla Jana Bobošíková a který skončil se ziskem 0,42 procenta hluboko v poli poražených.

Rath bude kandidovat do Senátu, zvolením by bývalý hejtman Středočeského kraje získal imunitu

Bobošíková stranu ve stejném roce opustila, předsedkyní se poté stala právě Jana Volfová. Partaj pod jejím vedením nyní doufá, že spolupráce s Davidem Rathem v senátních volbách na Litoměřicku a Slánsku ji získá potřebnou pozornost. A s patřičnou dávkou štěstí i volební úspěch.

„Strašně dlouho říkám, že v této zemi je dvojí metr. Někdo si může dovolit všechno a je mu to promíjeno a někdo si nemůže dovolit nic,“ říká Volfová k Rathovým kauzám v rozhovoru pro Lidovky.cz

Lidovky.cz: Jaká je největší přednost Davida Ratha?
Jsem přesvědčená, že není šedivá myš. Umí mluvit, jeho rétorické schopnosti bych srovnala s rétorickými schopnostmi Miloše Zemana. A to jsem měla čest být u něj (Zemana) dlouho, takže jsem je poznala dopodrobna. Pan doktor je také nesmírně pracovitý. To jsou věci, co mám ráda. Nesnáším kandidáty, kteří se vyvážejí na hřbetech jiných a pak čtyři roky sedí ve sněmovně, mlčí, tisknou tlačítko a berou mzdu. 

Lidovky.cz: Kde se vzala myšlenka, že by za vaši stranu mohl kandidovat?
Průběžně jsem během několika posledních měsíců oslovovala lidi, kteří mají stejné myšlenky. Jsou protiislámští, jsou pro českou suverenitu a nebudou se bát kandidovat. Nám se poslední dobou i v komunálních volbách stává, že mi lidé, kteří za nás dříve kandidovali, říkají: náš zaměstnavatel by to nesnesl a dělal by dusno. Lidi se znovu začínají bát kandidovat, připadá mi to jako v normalizačních dobách.

Lidovky.cz: Takže to bylo tak, že vaše strana Davida Ratha kontaktovala?
V podstatě jsme oslovili my pana doktora. Atributy byly tři. Programová shoda na tom, co je pro nás jasné. Vedle české suverenity a migrace to jsou odpor k Lisabonské smlouvě, odpor k přijetí eura a snaha vyvázat se z povinnosti přijmout euro.

Lidovky.cz: Byla jednání s ním o kandidatuře do Senátu za vaši stranu složitá?
Nebyla těžká. Jasně jsem pojmenovala, což dělám u všech kandidátů, naše programové priority a naše podmínky. Řekla jsem mu i to, že nemáme peníze na to, abychom dělali velké kampaně. Bude to kampaň kontaktní, kterou ošlapeme nohama. Bylo to velmi jednoduché.

Lidovky.cz: Co nakonec rozhodlo, že jste si plácli?
Především to byly jeho názory, že nechce privatizovat litoměřickou a roudnickou (roudnická nemocnice je soukromá už nyní, ale podle Ratha o ni usiluje velká finanční skupina, pozn. aut.) nemocnici. 

‚V této zemi je dvojí metr, nechci ho‘

Lidovky.cz: David Rath je od června letošního roku nepravomocně odsouzený na 8,5 roku kvůli korupci, v jiné korupční kauze je od července obžalovaný. Vás to od spolupráce s ním ani trochu neodrazovalo?
Strašně dlouho říkám, že v této zemi je dvojí metr. Někdo si může dovolit všechno a je mu to promíjeno a někdo si nemůže dovolit nic. Jestliže mluvíme o presumpci neviny, tak není poloviční. Člověk také nemůže být jen trošku těhotný. Co je pro mě v této souvislosti vrchol, je drzost pana Gazdíka (předseda STAN Petr Gazdík kandidaturu Davida Ratha kvůli jeho kauzám kritizoval, pozn. aut.). Ve Sněmovně dnes sedí jen proto, že ho tam dostaly hlasy obžalovaného Martina Půty (liberecký hejtman ze STAN rovněž obžalovaný z přijetí úplatku, pozn. aut.). Kdyby nebylo pana Půty, který byl na kandidátce v Liberci, dostal tam 13,5 procenta a 4500 tisíce preferenčních hlasů, pan Gazdík není ve Sněmovně. Tak ať drží hubu a uvědomuje si, že dvojí metr je to nejhorší, co se v politice může dít. A já nechci dvojí metr.

Lidovky.cz: Nepřemýšlela jste o tom, že spolupráce s člověkem zatěžkaným takto závažnými trestními kauzami vaši stranu poškodí?
Konzultovala jsem to s většinou členů strany. Všichni jsme se shodli na tom, že je to v pořádku. Když jsem před čtyřmi lety vystupovala v pověstné burce (narážka na předvolební klip Suverenity, pozn. aut.), všichni mi říkali, že se mi budou smát, ale za několik let uznají, že jsem měla pravdu. My teď chceme říct, že nesmí existovat dvojí metr. A že presumpce neviny neznamená být jen trošku těhotný, ale že zkrátka platí úplně.

Lidovky.cz: Věříte, že se ničeho nezákonného nedopustil?
Právě proto, že neuznávám dvojí metr, čekám na rozhodnutí soudu. Názor si udělám podle toho, až jak pravomocně rozhodne soud.

Lidovky.cz: Kdy jste se s panem Rathem viděla naposled, než jste spolu začali domlouvat společný postup v senátních volbách?
Musím přiznat, že jsem ho moc neviděla. Měla jsem své povinnosti, takže spíš jsem sledovala jeho peripetie. Musím říct, že jsem mu vysekla velkou poklonu při jeho projevu ve sněmovně. Vedli ho tam v želízkách, ale on byl schopen tři hodiny mluvit a nebát se (Volfová má na mysli Rathovo vystoupení v Poslanecké sněmovně v červnu 2012 při jednání o jeho vydání ke stíhání, pozn. aut.). Nedovedu si představit, že bych v podobné situaci něco takového dokázala. Skutečně jsme se potkali, až když jsme si řekli, zda se dohodneme na spolupráci ve volbách do Senátu.

Lidovky.cz: Takže předtím jste se osobně neznali?
Když jsem odcházela ze sociální demokracie, on do ní přicházel (Volfová opustila ČSSD v roce 2004, Rath se stal členem v roce 2006, pozn. aut.). Ale znali jsme se především proto, že v době, kdy jsem byla poslankyní sociálně-zdravotního výboru v parlamentu, on byl předsedou Lékařského odborového klubu. Z tohoto titulu jsme spolu občas vedli i velmi ostré diskuse.

Lidovky.cz: Co chce vaše strana od pana Ratha, je zřejmé, aby uspěl v senátních volbách. Co ale chtěl on od vaší strany?
Chtěl znát náš program. Od strany pak chtěl jediné, abychom s ním spolupracovali a pomohli mu ve volební kampani. Já jsem na to zvyklá. Pokud budu moct, budu v kampani po jeho boku. Ale nebudu jen u něj, máme ještě kandidáta v Domažlicích, Sokolově a pak máme třeba kandidátku v Brně. Jsem člověk zvyklý pomáhat v kampani. Nemohu nikomu dát miliony, ale dám mu svou práci a to je někdy stejně důležité.