Za všechna trápení Ruska může celosvětové
spiknutí sionistů. Měl to prozradit sovětský exprezident Michail Gorbačov, když v roce 1992 izraelským poslancům sdělil: „Vše, co jsem učinil se Sovětským svazem, jsem udělal ve jménu našeho Boha Mojžíše.“ Podle autorů tohoto výkladu dějin to navíc neprohlásil jen tak nějaký Gorbačov, ale sionista, jehož skutečné jméno zní Garber.
Nejde o výplod chorobné fantazie, leč o autoritativní tvrzení nových skript univerzity ruského ministerstva vnitra v Sant Petěrburgu, která spolu se dvěma kolegy sepsal profesor Vasilij Drožžin. Příručka nazvaná Historie ruského státu a práva. 1985-1991 ale vyvolala natolik ostrou kritiku veřejnosti i předních právníků, že ji vedení univerzity raději stáhlo. Alespoň to tvrdí Andrej Kočin, zástupce náčelníka této vysoké školy, kde studují budoucí policejní důstojníci, vyšetřovatelé či vězeňští vychovatelé.
Mohlo by se zdát, že skripta jsou výplodem mysli stárnoucího profesora (příští týden mu bude osmdesát), který podstatnou část produktivního věku bojoval coby okresní prokurátor s nepřáteli sovětského zřízení. Zdání ovšem klame. Páně profesorův spisek je příslovečným vrcholkem ledovce. Učebnice totiž neobsahuje vlastní výmysly autorů, leč je kompilací spikleneckých teorií zaplavujících v Rusku nejen internet, ale i knižní pulty. Jde o jedovatý amalgám dávných i novodobých předsudků ruských nacionalistů. Od antisemitismu přes odpor k „imperialismu“, antiamerikanismus až po teorie o zednářském spiknutí.
Autoři skript s copyrightem univerzity ministerstva vnitra papouškují mimo jiné „fakta“ ze starší publikace Olega Platonova Rusko pod vládou zednářů. Již tento nacionalista tvrdil, že protiruskou politiku USA inicioval již před druhou světovou válkou zednář Allen Dulles, pozdější šéf ústřední americké rozvědky, který prý formoval protisovětskou politiku dalšího zednáře, prezidenta Harryho Trumana. Nacionalistická nesnášenlivost Podobností s dalšími ruskými publikacemi se dá najít bezpočet. Zatímco ale pěterburská skripta byla stažena z oběhu, stejně orientované brožurky se pravidelně objevují na moskevském veletrhu „Národní knižní výstava Knihy Ruska“. Letos byl zahájen 11. března a opět na něm nechyběly nejen opusy popírače holokaustu Olega Platonova, ale ani dalších podobných autorů. Patří k nim Jurij Muchin (v nové knize Duel s nečistou silou útočí na židovské organizace) či Klavdij Paschalov -sborník jeho prací vychází pod příznačným titulem Základy vědeckého antisemitismu. Paschalov přitom byl odiózní postavou černosotněnského hnutí, jež koncem carského režimu v Rusku organizovalo protižidovské pogromy. Nabízena je i tvorba Borise Mironova, bývalého šéfa státního výboru pro tisk, který se již před patnácti lety musel své funkce vzdát právě kvůli šíření antisemitských názorů. V nové knize Rusové: poslední hranice kombinuje protižidovské výpady s útoky proti současnému režimu Dmitrije Medveděva a Vladimira Putina.
Tyto nálady (o Medveděvovi extrémní nacionalisté šíří, že je židovského původu) vedly establishment k tomu, že po počáteční rozkolísanosti přikázal potlačovat projevy nacionalistické nesnášenlivosti. Na kulatém stolu pořádaném minulý měsíc ve Vídni Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) díky tomu mohl představitel ruské nevládní organizace na ochranu lidských práv Centrum „Sova“ konstatovat, že se v jeho zemi „stal v letech 2007 až 2008 antisemitismus jedním z nejvíce pronásledovaných druhů propagace nenávisti“. Ovšem s dodatkem, že až příliš mnoho rozsudků končí buď neudělením trestu kvůli promlčecí lhůtě, nebo jen podmíněným trestem.
Nejde jen o antisemitismus Nejde výhradně o protižidovské nálady. Jak potvrzuje statistika ruského ministerstva vnitra, obětí útoků extremistů byli v loňském roce v Rusku vesměs lidé pocházející ze středoasijského a kavkazského regionu. Ze 112 zabitých a z mnohonásobně vyššího počtu zraněných (a to jen do poloviny října 2008) tvořili většinu Uzbeci, Kyrgyzové a Tádžikové - a hned po nich etničtí Rusové.
Přes momentální snahu státu o potlačení etnické nesnášenlivosti se její hrůzné projevy dál šíří. Globální hospodářská krize a fámy téměř nekontrolovaně šířené po internetu prohlubují především v mladých Rusech pocit existenčního ohrožení. Policisté, kteří donedávna zavírali oči například nad xenofobním řáděním bojůvek fotbalových fanoušků, mají nyní rozkaz jim čelit. Jak dlouho jim odhodlání vydrží, je otázka. Zvlášť, když je i nadále budou „vychovávat“ pedagogové jako Drožžin a jeho kolegové, kteří jeho příručku shledali vhodnou vzdělávací pomůckou pro novou generaci strážců pořádku.
O autorovi| Pavel Máša, novinář
